Články

Informace z domova i zahraničí, články psané autisty a blogy.

Články

16. listopadu proběhla ze velmi hojné účasti v našem Komunitním centru KOPEC přednáška známého psychoterapeuta Pjéra la Šé'ze "Fenomenologie autismu".

Z hlediska rodiče to byl nezapomenutelný zážitek. Představa naší společnosti jako přetechnizovaného a zdomestikovaného prostředí s minimem svobody a s oklešťujícím myšlením, kde cíli jsou vlastně další a další přizpůsobení se – jsou bolavými místy k zamyšlení a je často jednodušší se jim vyhnout. Zvláště, když nám pomůže televize, počítač, hry, zprostředkovaná zábava – a minimum času při snaze obstát ve společnosti a naplnit všechny její požadavky.

A proč to všechno? Abychom byli „v bezpečí“. Každý přece ví, že společnost nabízí ochranu – ano, pokud se přizpůsobíme. Platíme sociální a zdravotní pojištění, jezdíme do práce, děti zařadíme do vzdělávacího systému, (ačkoli máme i sami obavy o jeho působení na naše děti), platíme hypotéku, plujeme s proudem až – pardon, někde, raději v ústraní (společnost o smrti nemluví) – zemřeme.

Nemusí být všechno tak zlé, i nám se občas oklikou mezi životem a smrtí podaří skutečně žít najít si nějaké místo, domov, kde se nezpronevěříme sami sobě a svému bytí. Ale jak velká je poptávka po domovech a kde ho najít?

A najednou známý odborník mluví o autistických lidech a přirovnává je k Indiánům. Tedy těm, pro koho je osobní svoboda a nezávislost důležitá víc než cokoli ostatní, lidech, kteří se do naší civilizace nehodí. Jsou jim cizí naše „hry“, zastírání čehokoli prací až workoholismem, výkony, aniž bychom se ptali po jejich smyslu, ironie, tlak na konformitu.

Autista se zkrátka nepřizpůsobí. Nemůže se přizpůsobit. Jak je pro něj potom těžké chodit denně do školy, kde se právě přizpůsobení a memorování vyžaduje. Navíc, přiznejme si, inteligentní lidé v řadě učiva zkrátka nevidí smysl – a proč by autista neměl být inteligentní? Jak by se Indián nevyděsil perspektivy života v tomto řetězci plném přizpůsobení, který základní nebo střední školou nekončí, pokračuje jen v jiných formách?

Jsou opravdu autisté vyslanci, kteří přicházejí na tuto planetu, aby nám všem pomohli změnit systém, v kterém žijeme - a k tomu je nutná právě jejich nepřizpůsobivost? A jakou cenu za ni platí?

Měli bychom Indiánům fandit, vždyť kdo z nás by otevřeně nechtěl říkat, co si myslím, nechtěl (ale bojí se) hledat opravdový smysl v tom, co dělá, přestat hrát hry a odvážit se být tím, kým doopravdy je?

Mám doma Indiána a bojím se o něj. Vím, jak dopadli Indiáni. Doufám jen, že už jsme dál než evropští dobyvatelé a místo likvidace jiných bytostí, než jsme sami, se od nich něco naučíme a budeme respektovat jejich svébytnou podstatu a tím snad zlepšíme i tu svoji.

Co můžeme udělat pro své Indiány? Brát je takové, jaké jsou, fandit jim a věřit jim – a držet všechny palce, aby si našli v tomto světě svůj domov.

Za rodiče Indiánů JT