Putování Nahoru a dolů

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

 Šestý ročník osvětové akce Putování s výstižným přídomkem Nahoru a dolů nás Putující, terénní podporu a našeho čtyřnohého parťáka provedl trochu drsným, ale přesto kouzelným krajem s přátelskou atmosférou. Ač rodák z Vysočiny mi při desátém stoupání hlavou kolovala slova "Do čeho jsem se to proboha zase nechala uvrtat!", ale po každém stoupání přichází klesání a já s úlevou a pocitem, že dělám něco dobrého nejen pro své zdraví, ale i pro ostatní děti a dospělé na spektru, zmobilizovala zbytek sil a etapu dokočila. Ano! Celých 15km. emoticon laughing

Hlavní Putující letošního ročníku byl opět Vojtěch Bartošík, který za podpory dalších dospělých na spektru (Michala Linharta, Lucie Vilímkové a Radka Čiháka) ušel během 14 dní uctyhodných 283 km.

 Protože naše putování bylo plné kouzelných momentů v podobě výhledů do krajiny, příjemné atmosféry při povídání s lidmi, kterým není život druhých lhostejný, nekonečného pobíhání našeho psího průvodce, zachraňování housenek na silnici spadlých a mnoha dalších zážitků, dělíme se s Vámi alespoň touto formou o vědomí, že osvětové akce opravdu dávají smysl. Takže si pomalu začněte chystat batůžky, pláštěnky a pevnou obuv a v dubnu 2019 naviděnou.

Den první 2.4. Havlíčkův Brod

Naše Putování začalo již tradičně 2. dubna na Světový den zvýšení povědomí o autismu. Samozřejmě ne náhodou, ale právě proto. Shodou okolností na toto datum letos připadá také Velikonoční pondělí, což, jak jsme se domnívali, byl důvod vyprázdněně působícího Havlíčkova Brodu. Těsně před začátkem besedy jsme pojali neblahé podezření absence účastníků z řad města.

Naše obava se naštěstí nepotvrdila. Po drobných nesnázích s nalezením funkčního vchodu a se zpřístupněním radnice, kde měla probíhat beseda, jsme nakonec přivítali tři zájemce. Konktrétně zájemkyně – matku a babičku chlapce na spektru ve dvou osobách a v osobě jedné matku a manželku z rodiny, kde se sešli hned dva lidé na spektru. Doufám, že je to srozumitelné.

P180402 
 Zahajujeme Putování besedou v Havlíčkově Brodě

Po krátkém představení účastníků probíhala zajímavá debata s výměnou osobních zkušeností i odborným výkladem ze strany Michala a Lucky.

Besedu již tradičně prokládal hudebními vstupy náš muzikant Radek Čihák, jehož písně se rozléhaly v nádherném sále s vysokým klenutým a zdobeným stropem. Inu renesance.


 Den druhý 3.4. Havlíčkův Brod - Chotěboř

Na startu na nás čeká první sympatizant a to paní Pátková z Havlíčkobrodských listů. Úderem deváté vycházím na první etapu letošního ročníku, která má 20km. Svým zvoněním mě vyprovází také kostlivec na radničních hodinách.  Produkční tým Radek a Elen mě doprovází přes náměstí a já pak sám vyrážím kolem kostela, městským parkem a skrz periferii do lesů. Radek s Elen se zatím vydávají do Moravských Budějovic instalovat výstavu obrazů, které malovali lidé na spektru. Obrázky zůstanou vystaveny v tamní městské knihovně až do 10. 4., což je den, kdy Putování do Moravských Budějovic dorazí.

Já jsem se zatím vydal do Chotěboře. Vyzbrojen putovní holí Radkovy výroby a vystrojen putovní vestou, bych měl přitahovat pozornost kolemjdoucích. Avšak na trase vedoucí skrze lesy jsem kromě veverek a ptactva na nikoho nenarazil. Cesta byla příjemná, mírně kopcovitá, lesy plné jarní vláhy a vůně jehličí, místy ale také dýmu z doutnajících ohnišť po jarním pálení klestí. Vzpomněl jsem si, že jsem jako dítě chtěl být lesníkem či myslivcem.

 P180403
 Putující Vojta před infocentrem v Havlíčkově Brodě

Městská knihovna Ignáta Herrmanna v Chotěboři nás přivítala krásným podkrovním sálem, ale bohužel pouze jednou návštěvnicí a to asistentkou pedagoga. K ní se připojila paní knihovnice, která měla také osobní zkušenost s dítětem s PAS.

Byly nám kladeny zvídavé otázky jak od Elen, která besedu moderovala, tak od obou žen a my si znovu uvědomili, že naše Putování má smysl i byť jen pro takto malý počet účastníků.


 Den třetí 4.4. Chotěboř – Žďár nad Sázavou

 Ranní sluníčko nás probudilo do nového dne a tak se po snídani vydáváme k informačnímu centru. Chotěbořský pan starosta předem ohlásil svou přítomnost na startu a my s napětím očekáváme, zda dorazí. A opravdu. V  infocentru nás vítá Ing. Tomáš Škaryd a spolu s místostarostou Ing. Zdeňkem Janovským se nás vyptávají na strasti a slasti putování. Po chvilce povídání jim na památku připínám placky s logem Putování, loučím se a vydávám se na místní vyhlášenou trasu údolím Doubravky. Ta mě velmi okouzlila svými vyhlídkami, skalním hradem a ještě zamrzlým potůčkem v údolí. Hotová idylka. Dalších mnoho kilometrů ale bylo opravdu náročnou zkouškou. Ne že by trasa nebyla hezká, byla zkrátka dlouhá a únavná, proto jsem se upřímně zaradoval, když se přede mnou konečně objevila přehrada a výhled na zámek Zelená Hora na okraji Žďáru. Za slunného počasí vypadá nádherně, jen škoda, že mi nezbude čas se k němu podívat. Ale sil už mi stejně také moc nezbylo a bylo třeba se připravit na dnešní besedu.

 P180404
 Tradiční oplackování hlavním putujícím

Ta probíhala v Knihovně Matěje Josefa Sychry a označil bych ji za jednu z nejpodařenějších.

Poměrně hojná účast zvídavého publika zajistila příjemnou atmosféru a byl prostor pro otázky nejen osobního charakteru ale i odborněji mířené dotazy. Tyto erudovaně zodpovídala naše speciální pedagožka Lucka, která přijela z Prahy. Na besedu nám starosta pan Mgr. Zdeněk Navrátil osobně přinesl udělenou Záštitu města nad naší akcí.


 Den čtvrtý 5.4. Žďár nad Sázavou – Nové Město na Moravě

Na dnešní etapu z Nového Města na Moravě se ke mně jako spoluputující přidává Lucka a Barney, její čtyřnohý kamarád, budoucím povoláním psí terapeut. Nebyli ovšem jediní. K našemu milému překvapení nás na startu čekala celá třida ZŠ Palachova. Přesněji řečeno paní učitelka Jana Fejfarková a jejich 21 žáků, jeden z nich na spektru autismu, což byl také podnět proto, aby nás celá třída přišla vyprovodit. Zatímco jsme všem dětem rozdávali placky, paní asistentka s chlapcem postávala opodál a sledovali družící se hlouček děti, které si s velkou chutí hladily Barneyho. Po krátkém pózování před objektivem fotoaparátu vyrážíme s celým davem z náměstí, pak sídlištěm k nejbližšímu lesu, kam nás má vyvést modrá značka. Na kraji lesa paní učitelka dětem velí čelem vzad a zpátky do školy, na což děti mocně a jednohlasně odvětily protáhlým "NEEEEEE". Nicméně paní učitelka se musí poslouchat a tak děti provádějí obrat o 180 stupňů a kráčejí zpět. Vnitřně se mě na moment také zmocnil pocit zklamání, který děti prožívaly. Jejich situace mi zprostředkovala vzpomínky na mé vlastní zkušenosti na základní škole. Po pár krocích jsme se ještě ohlédli za křikem, který vydal chlapec s PAS kráčející s asistentkou 20 metru za hlavním průvodem, když se k němu informace o návratu do výuky také dostala. Opět se mě zmocnil tentýž pocit umocněný chlapcovou frustrací z celé situace.

P180405 
 Skupinovka s dětmi ze ZŠ Palachova

Ve třech jsme tedy vyrazili vstříc zbylým 12 kilometrům skrz lesy a podmáčené mýtiny. Jediný, komu nevadila mokrá chodidla, byl samozřejmě Barney. Naopak se zdálo, že si cestu užívá se vším všudy. Divoce kolem nás pobíhal a v mezičase vyhrabával jámy mezi kořeny stromů, do kterých nořil čenich. Kráčejíce kopcovatou krajinou Lucka zpozorovala velkou černou chlupatou housenku uprostřed cesty a pocítila potřebu ji preventivně zachránit od potencionální smrti zašlápnutím jiným turistou.  Ochotně si ji nechala nalézt na ruku a vypustila vedle do trávy, což obdivuji, osobně bych toho asi nebyl schopen. Po chvíli ještě upevňuje upadlé koleno okapové roury u rohu stavení ve vesničce, kterou jsme procházeli. Sice jsme se shodli, že brzy zase spadne, ale uvědomil jsem si, že takovou iniciativu bych já asi neprojevil. Spíše mám tendenci nechávat věci, které se mě netýkají samovolnému chodu reality a nezasahovat. Tedy pokud necítím, že mohu skutečně pomoci člověku v tísni. Na okraji Nového Města se Barney ještě vyřádil v posledních zbytcích roztávajícího sněhu na přilehlé sjezdovce.

Zatímco my si užíváme slasti i strasti putování, Elen s Radkem vždy po startu naloží naše zavazadla a proviant do doprovodného vozu značky Renault a převezou je do další destinace. Ještěže máme letos k dispozici Kangoo Maxi, protože do menšího vozu bychom se asi těžko vešli. Všichni se setkáváme na náměstí a po odpočinku v penzionu vyrážíme na besedu, kde jsme zároveň bohužel jedinými účastníky.


 Den pátý 6.4.  Nové Město na Moravě – Ostrov nad Oslavou

Je 8:45 a stojíme s Elen před Městským informačním centrem Nového Města na Moravě. Po chvíli vcházíme dovnitř a poptáváme informace o volnočasových možnostech ve městě. Marně čekáme na pana starostu či kohokoli jiného, kdo by nás doprovodil nebo alespoň přišel pozdravit. A tak se po chvíli vydávám po červené ven z města. Je asi jeden a půl stupně nad nulou a vleču se po asfaltu pod modrošedým nebem silnicí k jihu do Ostrova nad Oslavou. Musím uznat, že dnešní trasa moc zábavná není. Koho by taky bavilo kráčet kilometry po krajnici kolem projíždějících aut. U této etapy zkrátka nebylo na výběr.  Musela se naplánovat tak, že vedla převážně po silnici. I to je někdy nevyhnutelné a je nutné, jak se říká, šoupnout káru dál :-)

P180406 
 Pózující Vojta s komunikační pomůckou - putoholí :)

Protože dnešní trasa měla asi 13 kilometrů, zbývalo poměrně dost času a mohl jsem si dovolit po cestě odlovit kešku, která ležela přímo na trase.  Respektive jsem se o její odlov pokusil. Po hodině prohrabávání listí a šmátrání pod balvany kolem, jsem to nakonec musel vzdát. Nejsem sice nijak vášnivým lovcem, ale toto se mi stalo poprvé a s pocitem nenaplněného očekávání se tedy vydávám dále. V nejbližší obci si plánuji oběd a opět se mé očekávání nenaplnilo, neboť zdejší restaurace má zavřeno. I to se často v menších obcích stává, zejména je-li pracovní den, jelikož místní obyvatelé pracují převážně v okolních městech. Do Ostrova nad Ohří dorážím po třinácté hodině. Po chvíli čekání, kdy jsem si v místní restauraci stihl dát vytoužený oběd v podobě vepřového guláše, doráží Elen, aby mě odvezla zpět do Nového Města. Díky nedostatku ubytovacích kapacit v Ostrově tam zůstáváme totiž ještě jednu noc.

Dnešní den je bez besedy, volný čas trávím spánkem na pokoji a dopisováním zápisů z etap předešlých.


 Den šestý 7.4. Ostrov nad Oslavou – Velké Meziříčí

Na start dnešní etapy bylo nutné dopravit se ráno naším báječným doprovodným vozem Renaultem Kangoo Maxi zpět do Ostrova nad Oslavou. Odtud mě asi dvacetikilometrová trasa povede do Velkého Meziříčí. Je slunečné dopoledne, ale na cestě skrz lesy a pole fouká silný studený protivítr.

Mám pocit, že se jeho směr neustále mění tak, aby foukal čelně proti mně.  Vesničkami s poetickými názvy jako Kněževes a Krásněves mě vede cesta dál plání s několika rybníky. Cestou mě zdraví skupina svačících dřevorubců, mlčenlivě a zvědavě zírají na nápadně vyhlížejícího turistu s potištěnou bílou vestou a dlouhou vyřezávanou holí a mě napadá, co se jim honí hlavou. Ostatně většinou když kolem nějaké skupiny, byť dvou lidí, projdu, ještě po dvaceti metrech slýchávám dialog„ Co to je?“ „Asi nějakej závod, vole…“ „Dneska?“ Představa, že se zastavím, předstoupím před ně a začnu jim vysvětlovat koncept projektu a obdarovávat je naší plackou, mi přijde velmi nepříjemná. I když kdo ví, je to pouze můj dojem, třeba právě někdo z nich je rodičem dítěte na spektru a večerní beseda by pro ně byla přínosem. Osobně nemám problém pozdravit protijdoucí, což po cestě přírodou bývá turistickou sociální konvencí, na kterou jsem od dětství zvyklý. Když pozdrav opětují s doplňující otázkou či komentářem, k čemuž jednoznačně dopomáhá má vesta a hůl, rád zapředu konverzaci.  Musím říct, že poslední půl kilometr pro mě byl utrpením, zrovna zvuk motocyklů, zvláště té silnější kubatury, mě dokáže opravdu frustrovat. Což je ještě mírně řečeno. S mou citlivostí na hlasité zvuky mají právě motorky schopnost mě zaručeně vyvést z míry a impulzivně nadávat do větru. Když jsem dorazil do Velkého Meziříčí, pochopil jsem příčinu mých útrap. Na náměstí byl sraz motorek všech možných kubatur. Z prohlídky města tudíž nic nebylo a raději jsem šel před besedou odpočinout na pokoj.

P180407 
 Besedujeme ve Velkém Meziříčí

Těsně před začátkem besedy dorazili i Michal, Lucka a Barney.

Ačkoli to zprvu vypadalo na slabou účast, nakonec byla zatím nejhojnější, co se počtu účastníků týče. Přišel i starosta města pan Josef Komínek a po Michalově obsáhlém uvedení do problematiky se lidé nezdráhali ptát. O dané téma projevovali pozoruhodný zájem, což nás velmi těšilo.


 Den sedmý 8.4. Velké Meziříčí - Třebíč

 Na start k informačnímu centru nás přišli přivítat někteří účastníci včerejší besedy. Bezpochyby i díky výzvě, se kterou se na ně Elen předešlého dne obrátila. Svoji roli také hrálo, že byla neděle. Přišel nás opět podpořit pan starosta Komínek, který dostal na památku placku Putování.

 P180408
 Na startu s panem starostou a dalšími podporovateli

Někteří nás přišli nejen přivítat. Paní Stockingerová se svým zetěm panem Dočkalem nám přinesli sušenky a ještě nás i kus cesty doprovodili. V počtu šesti osob plus pes se vydáváme za sychravého studeného rána podél řeky. Na hranicích města nás opouští dva z podporovatelů a v pěti pokračujeme pět kilometrů k hájovně do Nesměře. Tam se odpojují Lucka, Michal a flatcout retrívr Barney, který po cestě opět nevěděl, kam dřív skočit, co očuchat či vzít do tlamy.  Pokračuji konverzujíc s paní Kubištovou, rodačkou z Velkého Meziříčí, mílovými kroky až do Budišova, odkud má paní Kubištová naplánovaný odvoz. Poté, co jsem opět osaměl, pociťuji kručení v krajině břišní a vyhledávám místní restauraci, abych poobědval. Křidélka typu KFC, jak bylo psáno na papíru suplujícím klasický jídelní lístek, jsou zprvu vítanou příležitostí, po chvíli lituji učiněného rozhodnutí. Byl to fakt hnus.

Do Třebíče mi zbývá pár kilometrů, takže jsem se cestou zastavil u hloučku lidí, kteří postávali na paloučku uprostřed louky. Byl jsem zvědavý, co je tak zaujalo. Už to vím, malý kopeček je od paty k vrcholu po celém povrchu pokryt fialovými květy koniklece velkokvětého, jak se dozvídám z cedulí. Místo působí kouzelně.

 P180408 2
 Z besedy v Třebíči

V Třebíči si v penzionu stíhám krátce odpočinout a pak se již s Elen vydáváme na besedu, před kterou se setkáváme s Radkem. Ten se k nám po krátké koncertní pauze znova připojil.

Beseda v místní knihovně proběhla za účasti starosty města pana Ing. Pavla Janaty, který na nás měl několik zvídavých otázek. A nebyl sám. Také další účastnice, většinou maminky dětí na spektru, se pídily po možnostech, jak zlepšit situaci či kvalitu života svých potomků. Doufám, že po prezentaci a pár konkrétně mířených radách Lucky a Michala, odcházely z besedy s novou nadějí.


Den osmý 10.4. Třebíč – Moravské Budějovice

Před osmou ranní kráčíme slunným třebíčským náměstím k informačnímu centru. Přivítat nás dnes nikdo nepřišel. Nevadí, zkoušíme ještě klepat na dveře redakce Třebíčského deníku, který o našem Putování napsal zprávu, ale v redakci ještě nikdo nebyl.

 P180411 2
 Hodné autíčko, že nás odvezeš?!

Zelená cesta z města mě vedla k jihu do Moravských Budějovic. Dnešních 26 kilometrů ubíhalo opravdu pomalu, ale uvědomil jsem si, že konečně začalo pořádné jaro. Takové, které už nepustí ranní mrazíky ke slovu. Hřejivá myšlenka.

Do Moravských Budějovic dorážím větrem a sluncem ošlehaný asi kolem 16 té hodiny. Beseda konající se v Městské knihovně Moravské Budějovice začíná v 18 hodin a já mám asi 40 minut na odpočinek a krátkou sprchu. Den po dni začínám pociťovat větší a větší únavu, respektive odpočinek přestává stačit a každou volnou chvíli, kdy nevyvíjím fyzickou aktivitu, pociťuji, jak na mne padá únava. Přímo před knihovnou narážíme na velmi aktivní vedoucí knihovny paní Bc. Ivanu Kvasničkovou, která instaluje před knihovnu stojan s plakátem na naši besedu.

 Dnes se k nám připojila ještě Radkova přítelkyně a zvěrolékařka Eva, která se zúčastní zítřejší etapy do Želetavy. V místnosti už je vše přichystáno, do začátku zbývá pár minut a my opět pojímáme neblahé tušení, že nikdo nedorazí. Účast na besedách je opravdu těžko odhadnutelná a tak i přes poměrně velkou inzerci v místních novinách a nainstalovanou výstavu v knihovně se naše tušení potvrdilo. Po chvíli čekání vše bohužel balíme, včetně vystavených obrazů, loučíme se s paní Kvasničkovou a jdeme na penzion. Já tento nečekaně volný čas využívám k odpočinku.


 Den devátý 11.4. Moravské Budějovice - Želetava

Na dnešní etapu jsem byl velmi zvědav. Zúčastňuji se pouze malé části pochodu. Převážnou většinu z celkových 19 km přenechávám Radkovi s Evou, abych nechal trochu odpočinout mému bolavému kolenu.  K dočasnému infocentru v průchodu z náměstí, které momentálně prochází velkou přestavbou, nám přišel popřát mnoho zdaru místostarosta pan Jan Kocáb. Již tradičně mu připnu placku Putování,

P180411 
 Placek není nikdy dost, tentokrát pro pana místostarostu Kocába

děkujeme za podporu města, uděláme pár společných fotek a vyrážíme na cestu. Referuji dnešním putujícím o úskalích trasy do Želetavy a po chvíli se odpojuji a vydávám zpět do penzionu, abych si chvíli odpočinul a pomalu zabalil věci k odjezdu. S Elen se ještě před cestou posilňujeme výbornou zmrzlinou.
Všichni se setkáváme v Hladově, vesnici asi 6 kilometrů vzdálené od Želetavy, kde je možné se ubytovat. Po chvíli doráží také Michal Linhart, který se rozhodl podpořit myšlenku Putování a tak přijel rozšířit naše řady. Eva naopak odjíždí.


Den desátý 12.4. Želetava - Telč

Na dnešní etapu do Telče vyrážíme od Úřadu městyse Želetava. Vypadalo to, že na startu budeme sami

 P180412 4
 S panem starostou Radkem Malým

. Avšak při focení putujícího týmu před naším doprovodným vozidlem Renault Kangoo Maxi, jsme odchytili pracovně vytíženého starostu pana Ing. Radka Malého, který nám posléze přislíbil finanční příspěvek na Putování. Zatímco Elen s Radkem zůstávají v družném rozhovoru s panem starostou, Michal a já vyrážíme na dvacetikilometrovou trasu. Odměnou za dnešní „asfaltovou“ etapu byla cílová destinace, tedy Telč, kde se za prosluněného odpoledne všichni scházíme na nádherném náměstí lemovaném domy se zdobenými štíty a romantickým podloubím.

 

P180412 6 
Poctivě odpovídáme na dotazy

Na besedu do Městské knihovny Telč dorazilo asi 7 lidí, mezi nimi i místostarosta pan Pavel Komín, který nás spolu s milou paní vedoucí knihovny Lenkou Zamazalovou obdarovává čokoládovými perníčky a materiály s prezentací města. Na oplátku jsme mu poskytli tištěné informace o našem sdružení Adventor o.s. a samozřejmě také slavnostně připnuli placku Putování. Kromě pana místostarosty nás moc potěšila také účast maminky, která i přes své četné zkušenosti přišla se dvěma dcerkami, z nichž byla jedna diagnostikovaná na spektru. Děvče se do diskuze dokonce zapojovalo.

Po besedě jsme se rozhodli absolvovat ještě procházku městem, to aby toho chození nebylo málo. Procházku jsme chtěli spojit s večeří. Nepodařilo se nám však najít žádnou restauraci a tak jsme se museli spokojit s utopenci v místní nálevně. Při návratu k penzionu jsme si neodpustili nenafotit krásně osvětlené telčské náměstí.


Den jedenáctý 13.4. Telč – Horní Cerekev

Před devátou ráno přicházíme k informačnímu centru, které se nachází uvnitř jedné z krásných budov na náměstí. Tady nás očekává pan místostarosta Komín. Po prohlídce expozice o slavných osobnostech se vztahem k Telči a s číslovkou osm v datu nás ještě provází infocentrem. Informace, kolik tun (2,5) propagačního materiálu každý rok musí město nechat vytisknout, nám bere dech.  Pak se již společně vydáváme na okraj města.

P180413 
 Na exkurzi s panem místostarostou Komínem

Cestou si povídáme o Telči a komplikacích s rekonstrukcemi v souvislosti s UNESCEM. Musím říct, že mě toto město okouzlilo, a to nejen náměstím. Zkrátka z něj vyzařuje genius loci. Na okraji města nás opouští pan místostarosta a po pár kilometrech mě začíná bolet koleno, takže předávám putovní žezlo v podobě hole Michalovi. Jeho cesta mimo jiné vedla českomoravským pomezím (mezi zříceninou hradu Janštejn a Horní vsí). Michala při cestě ještě chytil vydatný déšť, který částečně přečkal v budce v Horní Vsi. Pomoc produkčního týmu však kategoricky odmítl a jako mokrý hrdina doráží za námi na ubytovnu. Ta byla prosycena různými pachy, takže už od příchodu jsme se začali těšit, až se přesuneme do další lokace.


Den dvanáctý 14.4. Horní Cerekev - Pelhřimov

Ještě před startem nás starosta pan Ing. Jaroslav Andrle pozval na krátké posezení.  Možná i proto, že v Horní Cerekvi nebyla beseda, projevil velký zájem o koncept a průběh našeho Putování. Na cestu jsme dostali dárkovou tašku plnou energie a publikaci o historii Horní Cerekve s jeho věnováním. Zatímco jsme besedovali s panem starostou, před úřadem se vytvořil hlouček místních zájemců o pochod do Pelhřimova. U vchodu do budovy probíhá rozdávání placek a společné focení. Upřímně mě zájem překvapil zvláště proto, že Horní Cerekev patří k nejmenším zastávkám na trase.

P180414 
 Vojta s Michalem a dalšími poutníky na startu etapy

Ranní slunce se zvedalo nad obzor. Příjemně hřálo a osmičlenná skupinka ve složení čtyři dospělí a čtyři ratolesti se vydává na pouť až ke kostelu na Křemešníku, známému poutnímu místu. Tady se doprovod odděluje a navrací zpět. Produkční tým se zatím ubytoval v Pelhřimově a došlo i na pozdní oběd. Ještě než se putující dostává do cíle, přijíždí Lucka s Barneym, aby obohatila dnešní besedu svým odborným výkladem. V místní knihovně zatím připravujeme vše nezbytné, obrazy, šperky, roll up banner, propagační materiály, placky, Radkovy dýmky, džbánek s vodou a skleničkami a také kávou, kterou s vděčností přijímáme.

V 17 hodin už všichni sedíme na svých místech, včetně poutníka Michala, který doráží i se svou holí. Ta neodmyslitelně taky patří do aranžmá besedního místa. Po chvíli našich skeptických úvah, že nikdo nepřijde, přichází zájemce, žurnalista z místního deníku, který se nezdráhá ptát se osobněji mířenými otázkami. Mimo něj se do hlediště usazuje také pracovnice Městské knihovny Pelhřimov paní Špilarová.


Den třináctý 15.4. Pelhřimov – Nový Rychnov

Za pochmurného rána nás k informačnímu centru přichází podpořit starosta města pan Ing. František Kučera s doprovodem. Po obvyklé proceduře předání placky Putování a informačních materiálech o Adventoru o.s  ještě chvíli konverzujeme. Elen děkuje panu starostovi za záštitu a finanční příspěvek, vyjadřuje také osobní vztah k městu. Má zde totiž příbuzné a „Pejr“ jak Pelhřimovu říká, dobře zná.

P180415 
 A další tradiční oplackování zástupce města Pelhřimova

Na etapu se dnes vydáváme v počtu 3 plus 1, tedy Michal, já, Lucka a Barney. Máme před sebou 15 kilometrů a trasa částečně kopíruje tu včerejší. Z náměstí procházíme historickou městskou bránou, kde fotíme za mřížemi odpočívající hejno koček. U blízkého stavení zase fotíme berana, přesněji řečeno králíka berana, který se nebojí a přes plot se očichává s Barneym. Za městem se mílovými kroky brzy dostáváme ke kapličce se třemi prameny vyvěrajícími ze svahu, chvíli rozjímáme a svlažujeme se. Já si mezitím stíhám odlovit kešku. Pak pokračujeme vzhůru na Křemešník. Na trase jdeme i kolem koňského ranče, takže jsme nevynechali příležitost sblížit se se zvědavými klisnami. Dnešní trasu bych se neostýchal nazvat „zoo etapa“. V restauraci pod vrcholem si stíháme dát polévku a kafe. Do cíle zbývá 5 kilometrů. Po chvíli chůze mě přepadne dojem, že je něco jinak, něco v nepořádku. Ano něco chybí a jak řekl Mrazík „ Já hlava děravá, zapomněl jsem berlu Mrazilku“. Požádal jsem kolegy, ať chvíli počkají a kulhavým úprkem jsem si to namířil zpět do restaurace, kde jsem putovní hůl nechal. Bodání v kolenou jsem v tu chvíli shledal za nepodstatné. Naštěstí jsem hůl nalezl tam, kde jsem ji nechal. V Novém Rychnově nás po chvíli čekání vyzvedává Elen, která nás odváží do blízké vsi Sázava, kde se podařilo domluvit pěkné ubytování a kde nám připravili výbornou večeři dle našeho přání.


Den čtrnáctý 16.4. Nový Rychnov – Jihlava

 Poslední etapa, posledních 25 kilometrů, pro mě už však ne. Finálovou trasu došel Michal, ale ne sám, tedy ne celou trasu. Na startu na nás totiž čekají žáci ze šesté třídy místní základní školy spolu se svými třemi kantory. Rozdáváme placky, které všichni ochotně přijímají jako by to byly bonbóny, skoro se o ně perou. Od ochotné a naprosto báječné starostky Nového Rychnova paní Ivy Reichové jsme obdrželi tašky plné občerstvení, včetně obložených rohlíků a housek, které vlastnoručně připravovala. Takovou péči jsme opravdu nečekali a velmi mile nás to překvapilo. Osobně jsem byl pozitivně vyveden z míry a plný rozpaků, jak vzdát díky za takto vyjádřenou podporu.

 Ač zrovna začalo pršet, skupina se vydala i přes nepřízeň počasí směrem Jihlava. Doprovod Michala opouští kousek za hranicemi obce a s nářky se vrací, aby stihl následující vyučovací hodinu. My jsme se s Elen vydali zpět do Sázavy. Tam jsme se připojili na snídani ke zbytku týmu, kterému nadšeně vyprávíme o startu a předáváme darované tašky s občerstvením. O proviant dnes opravdu nebude nouze.

 P180416 4
 Závěrečná beseda letošního ročníku v Jihlavě

 I když dnešní etapa patří spíše k těm delším a nechybělo ani převýšení, Michal letěl jako šíp. Do hotelu, kde jsme si pouze na dnešní odpoledne pronajali pokoj, stihl dorazit s velkým předstihem, takže se po náročné závěrečné trase mohl osprchovat a chvíli si i odpočinout.

Těsně před besedou v Městské knihovně Jihlava doráží i Michal Roškaňuk a společně v místní besední místnosti připravujeme poslední besedu letošního ročníku Putování. Té se kromě zástupců z našich řad účastní další tři besedníci.  Poslední beseda proběhla svižně a již naposledy padaly z řad publika na všechny putující otázky ohledně problematiky života osob na spektru autismu. Besedu a tím i celé letošní Putování 2018 uzavřel Radek krásnou písničkou ze svého širokého repertoáru.

 

 

 

 

P180416 3 
 Žáci ze ZŠ Nový Rychnov
 P180416 2
 Paní starostka Iva Reichová dostává placku Putování

 Závěr a poděkování

 Hlavní putující Vojta Bartošík ušel ve 13 etapách letos téměř 300 kilometrů. Na trase se zastavil celkem ve 14ti městech, z toho v 10ti z nich se konaly besedy. Dalšími putujícími, kteří se přidávali, byli Michal Linhart, Radek Čihák, Eva Klementová, Michal Roškaňuk, Lucka Vilímková a pes Barney.

 V doprovodném vozidle Renault Kangoo Maxi bezplatně zapůjčeném společností Renault, za což moc děkujeme, zajišťovala servis o putující a terénní produkci Elen Barčišová za vydatné pomoci Radka Čiháka, který navíc oblažoval návštěvníky besed svým bravurním uměním hry na kytaru.

 Všech měst, která nám udělila záštitu, si moc vážíme. Jsou to: Havlíčkův Brod, Chotěboř, Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Velké Meziříčí, Třebíč, Moravské Budějovice, Želetava, Telč, Horní Cerekev, Pelhřimov, Nový Rychnov a Jihlava.

 Některá z měst a to:  Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Velké Meziříčí, Třebíč, Moravské Budějovice, Želetava, Horní Cerekev, Pelhřimov a Nový Rychnov k záštitě připojili i finanční podporu, čehož si v dnešní době opravdu velmi ceníme.

 Vám všem, kteří jste naši osvětovou akci PUTOVÁNÍ 2018 týkající se přiblížení života osob na spektru autismu podpořili, z hloubi duše moc děkujeme. Děkujeme za vstřícnost a za to, že nejste lhostejní k problémům druhých lidí.

 

 S úctou

 tým Adventor o.s.

 

P180416 5  P180416 6  P180416 7 
 Najdete 10 rozdílů? emoticon tongue