Léna & Péťa

Léna a Péťa jsou partnerky, chtělo by se říct - partnerky na život a na smrt a na snění. To, že se našly, je projevem pravé magie života: není to jen další smíšený pár (Péťa je Asperger, Léna nikoli), jejich propojení je mnohem hlubší, protože obě malují. Každá vlastně maluje trochu jinak a přece namalovaly společně už spoustu obrazů - jejich styly natolik srostly, že i když některé plátno maluje jen jedna, lze v obrazu jasně vidět otisky vnímání světa i té druhé.

Péťa je éterická bytost, jen náhodou zrozená ne jako víla a její mysl je vlastně stále tak trochu "tam doma", kde je normální, že si lidé a laně povídají beze slov, kde je úplně jedno kolik stojí barel ropy a jestli produkce antidepresiv roste rovnoměrně s nárůstem výskytu depresí, ale kde je životně důležité, jestli smutek je vyjádřen dostatečně smutně, jestli krásná krajina ví, že je krásná a zda domečky rybářské čtvrti dovedou dát najevo, že jejich líbeznost, tajemnost, osamělost i rozhodnost je chtěná a zároveň přirozená. Tak magický svět si zaslouží ochranu a tu mu dodává Léna - energická a podnikavá, ale také romantická a uhranutá světem Péti. Tyto dvě ingredience jako by byly kuty ve výhni alchymisty, aby svým souzněním připomněly kámen mudrců, o němž se ví, že má své protipólní "dole" a své "nahoře" a přece dole je stejný, jako nahoře a nahoře je stejný, jako dole.

Léna se rozhodla psát blog o tomto souznění a o společném životě, asi i proto, že - jak onehdy řekla - "Péťa je někdy na zabití, ale asi i proto jí miluju" ...

Co se nevešlo do Přicházíme v míru

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Mám dojem, že dostatečně nezaznělo, jak bolí stres, hypersenzitivita, shutdown, přetížení, jak bolí tělo. Možná to zaznělo někdy předtím už stokrát, a možná to ani nikoho nezajímá.
Kývly jsme na „TO“ být hosty v „Přicházíme v míru“. Těch několik dní před bylo pro Péťu moc těžkých. Když se někdo zeptal, jak se těší, nebo co tam bude říkat, bála se, mlčela, připravovala si několik papírů s textem, který se chtěla učit nazpamět. Části se naučila, části si nesla vytištěné s sebou. Hledala nějaký věty, který jsou ty nejdůležitější. Ale co je nejvíc důležité? Jak shrnout svůj příběh do pár slov? Jak říct, že ho někdo šikanoval, jiný okradl, jinému naletěla, další se ji vysmál, nebo měl chuť ji ponížit, protože do slabšího se líp píchne než do sobě rovného či dokonce silnějšího. Slabší požírá ještě slabšího. Jak se naivní člověk má smířit s tím, že tohle je jak potravinový řetězec v přírodě. Že my lidé nejsme mnohdy o nic lepší.

Číst dál...

Tak jsme se koupaly

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Péťu jsem přemluvila, ať změní zavedený řád, a že půjdeme na zahradu moji mamky a budeme se koupat v bazénu. Změnit řád je osvobozující i těžké. V podstatě má Péťa chuť jet na dovolenou a nějak si ji užít. Ale jak? Jak si úzkostný asperger užije nové místo? Když jsme někam měly vstoupit vždy se Péťa bála jít první, objednat jídlo, zaplatit jídlo. Ne že by nechtěla
platit, ale nikdy neví kolik má dát třeba dýško. Jak to zarovnat. Dát 10Kč, dát 20Kč? Co když to bude cena třeba 491kč? Nechá-li 500 není to málo, jen 9 korun? Většina lidí toto neřeší. Péťa řeší vše. Co když někdo si všimne jejích sandálů. Jsou pohodlné, ale nejsou moc in. Říkám- kašli na to, co je in, bud ráda že ti sedí, jsou pěkné, jsou pohodlné. Nos je. Neradila bych ji špatně. Ale někdy těch rad a ujištění je příliš, že už pochybuji o všem. Potají. Potichu. Nahlas. Polohlasně.

Číst dál...

Jak jsem nepotkala Jardu Duška

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

To, že Michal Roškaňuk Přichází v míru, ví asi každý. Kdo neví, tak jen v kostce - „Přicházíme v míru“ je povídání nejen s autisty a nejen o autismu v divadle Kampa. Michal si tam zve různé hosty a společně s Jardou Duškem si s nimi povídají. Michal zval několikrát i Péťu. No a autista na takové setkání musí uzrát, stejně jako pojištěnec. To s tím pojištěncem říkával můj strejda. Pojistil kde koho, na kde co. A tak jsme s Péťou zrály. Vypravily jsme se do Prahy. Z Benešova.

Číst dál...

Skryté zákonitosti

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Upozorňuji na fakta, která provází Péťu celým životem a na shluk zvláštních jevů /paranormálních/ které ji obklopují.
Již v raném dětství ji nechyběla touha po dobrodružství, ale se stejnou intenzitou přímé úměrnosti ji provázely ony náhody /nehody/
První návštěva lesa s rodiči – nakopnuté včelí hnízdo.
Druhá návštěva lesa s rodiči – okouzlena houbou sáhla do vosího hnízda, které se nacházelo hned vedle.
Třetí návštěva lesa – listy v dětském deníčku jsou propáleny a desky deníku okousány lesní zvěří.

Číst dál...

Županová záhada

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Asi pětistá introspekce, a pořád mohu přijít na něco nového. Nemůžu spát, přemýšlím. Nemůžu malovat, mám vyhřezlou plotýnku. Slovo vyhřezlá mi zní sprostě. Líp mi zní, že plotýnka je prostě jinak nakloněná, než má být. Jinak sedí, nesedí. Páteř jsou koleje a v ní je mícha.  A všude plno nervů, a co je komu do toho. Malovala jsem, protože to dávalo moji duši smysl, protože jednoduchý svět barevných domků byl hezčí než ten venku. Geometrie místa a města mě fascinuje. Staré oprýskané, zapomenuté, smutné, nostalgické, nasáté příběhem, prosycené mlhou. Rotuji kolem své osy, jedna introspekce za druhou. Co mi to vše říká, co mi vesmír vzkazuje? Dal mi vášeň, chuť malovat, dal mi štětce, barvy. A pak mi je vzal. Když o něco přijdeme jsme jiní. Myslíme si, že jsme chudší, ale my jsme naopak bohatší - o to poznání.

Číst dál...

Kalendář akcí

Listopad 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30