Den pro Viki: 23. 1.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Uplynul rok od té nešťastné události, kdy jsme zjistili, že jedna z nás Aspergerů  - Viki - neunesla těžkosti bytí na tomto světě a opustila nás vlastní rukou těsně po svých dvacátých narozeninách. Viki byla ze Slovenska a studovala v Praze grafickou průmyslovku - bylo to pro ni velmi náročné a vyčerpávalo ji to, protože nenašla žádnou pomoc, která by jí pomáhala překonávat složitosti, které Aspergerův syndrom někdy přináší ... dokonce jí bylo řečeno, že když to psychicky nezvládá, nemá se hlásit na školu. Byla výtvarně velmi nadaná, moc hezky malovala, měla talent vnímat kouzlo okamžiku a dovedla se o něj podělit s ostatními slovem i obrazem.

Jí samotné připadalo, že nikam nezapadá a s ostatními si jen málo rozumí. Hledala pomoc, dokonce se na vlastní žádost nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně, ale nepomohli jí s ničím a neporadili nic. Objednala se v jisté organizaci, odkud jí měli kontaktovat a objednat na sezení, ale nestalo se nic. Nabyla dojmu, že na téhle planetě není nikdo, kdo by jí dokázal pomoci nebo poradit. Pochopení nenacházela ani doma. Neviděla žádnou možnost, jak pokračovat v životě a uchovat si jakoukoli šanci na zlepšení situace. Poslední den svého života zveřejnila na svých stránkách mnoho obrázků a textů, mezi nimiž bylo například

Viki zoufale hledala způsob, jak najít sílu pro další cestu, ale nenašla nic a cítila se opuštěná a bez pomoci. Její smrt, jakkoli smutná událost to byla, rozhodně něco znamená a víme, že znamenat bude. Všichni věříme, že je znamením pro ostatní - znamením, které říká NENÁSLEDUJ MĚ. Bohužel Viki nebyla zdaleka první Asperger, řešící svou situaci tak radikálním krokem. V jednom z posledních záznamů vzkazuje: „Žijte a pomáhejte lidem, jako jsem byla já ...“. My tenhle úkol bereme za svůj a budeme vyvíjet co největší snahu, aby už se nikdo další necítil tak opuštěný a bez pomoci, protože pokud všichni ti podivuhodní lidé odejdou, stane se z tohoto světa velice smutné místo.

Tohle není melodrama ani bulvár, to je naše realita - ta, ve které žijeme, dýcháme a doufáme. Chci tedy vás ostatní poprosit, abyste občas vzpomněli na Viki, co odešla, protože nenašla pomoc, a pokud můžete jakkoli napomoci tomu, aby Viki nenásledovali další, pak vás prosím: udělejte to.

Následující leták si můžete stáhnout zde book.

 Preview16