Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Autistická krize

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Autistická krize. Pojem stále nepříliš známý, a to ani mezi odborníky v oblasti autismu, ale popisující jev o to víc závažný jak pro autistu samého, tak pro jeho okolí. Jev jako takový samozřejmě známý je, nejčastěji je však označován slovním spojením „záchvat vzteku“. Ano, vnější projevy autistické krize u některých autistů jsou od záchvatu vzteku téměř k nerozeznání. To však neznamená, že tyto dva jevy mají i stejné příčiny a stejné vnitřní projevy.

Zase se vzteká!

Záchvat vzteku je to, co člověka staršího dvou let postihne ve chvíli, kdy je naštvaný, protože není po jeho, píše Leight Forbes, žena s Aspergerovým syndromem, ve výborném článku Meltdowns and tantrums: know the difference věnovaném problematice autistických krizí, který publikovala na svých stránkách Life on the spectrum. Stejně si záchvat vzteku představuji i já. Jde o alespoň částečně vědomé chování, které má určitý cíl: ukázat lidem okolo své negativní emoce, zejména vztek a hněv, a/nebo si vymoci splnění svých přání. Člověk stižený záchvatem vzteku zpravidla zrudne v obličeji, křičí, pláče, nadává nebo naopak zarytě mlčí a neodpovídá na otázky (říká se, že „se urazil“ nebo že „trucuje“), někdy buší do věcí nebo s nimi hází, padá na zem a předstírá poruchu vědomí nebo fyzicky napadne toho, kdo překazil jeho záměry. Toto chování je považováno za dětinské a společensky nevhodné, slušně vychovaný člověk by totiž měl dát najevo svá přání v klidu a snadno se smířit s tím, že nebudou splněna.

Autistická krize není nikdy vyvolána záměrně, člověk jí stižený se ji většinou snaží zastavit. Jeho vnější projevy tomu však na první pohled neodpovídají, protože dotyčný obvykle rudne v obličeji, křičí, pláče, potí se, někdy hází věcmi, může i nadávat nebo fyzicky napadnout druhého člověka, utíkat nebo naopak ztuhnout na místě, často opakuje dokola jen jedno slovo nebo není schopen promluvit (tento stav označuje Leight Forbes pojmem shutdown, což lze přeložit jako „uzavření“, „ztuhnutí“ nebo „zamrznutí“, v běžné mluvě je však bohužel nejčastěji označován termíny „trucování“ nebo „uražení se“, přestože nejde o záměrné, zaryté mlčení), může mít i potíže s dýcháním nebo ochabnout a spadnout na zem – má tedy projevy velmi podobné projevům záchvatu vzteku. V případě skutečné autistické krize však není ani jeden ze jmenovaných projevů záměrný a jeho cílem není upoutat pozornost nebo si něco vymoci. Autista procházející autistickou krizí by se nejraději stal neviditelným, v různé míře (v závislosti na povaze a mentální vyspělosti) si totiž uvědomuje, že jeho projevy jsou neadekvátní a že tedy selhává, že se nehodí do společnosti, že vyrušuje, že je na obtíž. Nemůže si však pomoci, je vyděšený z mimovolních projevů svého těla, z neschopnosti se ovládat, z reakcí lidí okolo. Zatímco člověk stižený záchvatem vzteku sleduje alespoň částečně reakce lidí okolo a dbá na svou vlastní bezpečnost, člověk procházející autistickou krizí okolí vnímá jen omezeně, reakce lidí okolo sledovat téměř nezvládá (jen na základě předchozích zkušeností ví, že jsou určitě negativní) a může se dokonce dostat do situace, která jej ohrožuje na zdraví (vběhne bez rozhlédnutí do silnice, spadne ze schodů, rozbije holou rukou skleněné dveře….). A zatímco záchvaty vzteku se odehrávají téměř výhradně před lidmi, autistické krize běžně propukají i pokud je dotyčný o samotě (i když i tak je jejich vznik častější ve společnosti, jejich častým spouštěčem jsou totiž lidské podněty).

Hlavní rozdíl mezi záchvatem vzteku a autistickou krizí spočívá, kromě již zmíněné vědomé kontroly, v jejich mechanismu. Zatímco záchvat vzteku je způsob chování sloužící k zesílenému projevení již prožívaných emocí, autistická krize je primárně interní neurologická reakce a její vnější projevy, jakkoli jsou záchvatu vzteku podobné, jsou projevem úzkosti, která vzniká jejím následkem. Není to záchvat vzteku nebo pouhá ztráta emocionální kontroly – jakákoli emoce, kterou prožívám, je výsledkem meltdown, nikoli jeho příčinou, píše Leight Forbes v úvodní charakteristice autistické krize. V tomto si s ní dovolím nesouhlasit, podle mého (a nejen mého) pozorování může autistickou krizi spustit i nadměrné množství emocí, a to jakýchkoli, i pozitivních. Zbytek sdělení je však přesný, autistická krize je něco daleko hlubšího než emoce nebo projev chování. Je to tělesná indispozice na úrovni náhlých poruch zdraví, jako je například migréna nebo mdloba způsobená poklesem krevního tlaku.

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (2 odpovědí).

Kalendář akcí