Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Ženy na spektru

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (2 hlasů)

V odborné literatuře se dozvídáme, že poruchy autistického spektra jsou častější u chlapců, a to v poměru 1 : 4 - 6. Přesné důvody nejsou známy, avšak jedním z faktorů je jistě poddiagnostikování žen. Proč tomu tak je?

Text je doplněn o osobní zkušenosti 30 leté ženy s autismem. Tento článek je obecným a stručným úvodem do barevného, kreativního a jemného světa žen na spektru.

  Jednorozec
Jednorožec © Lucie Vilímková

Tak jako u mužů, lze i u žen rozlišovat v rámci základního dělení na aktivní a pasivní subtyp (dle chování v sociálních situacích). Některé ženy jsou introvertní, jiné nikoli. Rozdíl mezi muži a ženami nacházíme ve schopnosti žen kopírovat chování ostatních. Ženy často pozorují projevy jiných žen (řeč, neverbální komunikaci, reakce v určitých situacích), které později intelektuálně analyzují. Tento způsob „učení se sociálnu“ jim umožňuje dosáhnout povrchního úspěchu v interakcích s ostatními lidmi. Některé ženy a dívky jsou v napodobování ostatních tak důkladné, že přebírají od svých vzorů i názory, styl oblékání či zájmy. Tento způsob zvládání interakcí s ostatními lidmi po nějakou dobu maskuje charakteristiky PAS, takže ženy často projdou vzdělávacím systémem bez zvláštní pozornosti stran pedagogů či psychologů. Některé dívky v době školní docházky obdrží diagnózu poruch chování, specifických vývojových poruch školních dovedností (nejčastěji dyspraxie, dyskalkulie), ADHD či úzkostných poruch. Neustálé analyzování okolního dění a strach ze sociální chyby však s sebou nese psychickou zátěž, která se může projevit až v období dospívání nebo rané dospělosti. Nízké sebevědomí, potlačení vlastní identity a přijetí alternativní osobnosti se může projevit v podobě depresivních stavů, úzkostných poruch, sebepoškozování, poruch osobnosti (nejčastěji emočně nestabilní).

Schopnost žen na spektru „měnit osobnost“ dle sociální situace, být pomyslným sociálním chameleonem, maskuje přítomnost sociální dyslexie natolik, že žena nenaplňuje aktuálně nastavená diagnostická kritéria, která vycházejí z projevů PAS u mužů. Řada žen je tak označena za sub-klinické, v zahraničí používán termín Broad Autism Phenotype (BAP), v ČR známé jako šedá zóna, hraniční pásmo, autistické rysy. Odborníci proto potřebují změnit dosavadní pohled na projevy autismu a uznat charakteristiky žen na spektru. Tím může být zajištěna včasnější diagnostika a účinná podpora a porozumění ženám s autismem.

„Autismus mi byl diagnostikován ve věku 25 let. Na ZŠ mi byla diagnostikována porucha chování. V 19 letech pak sociální fobie, úzkostně depresivní porucha a poté emočně nestabilní porucha osobnosti. Účinnou podporu jsem získala až při kontaktu s odborníky na autismus, díky ní jsem vystudovala VŠ, objevila jsem své nadání a nyní se mohu aktivně účastnit různých projektů a pomáhat tak ostatním lidem s autismem.“

 

  Astrolezec
Astrolezec, © Lucie Vilímková

Neurodiverzita a genderová stylizace ženy

Některé ženy na spektru se nezajímají o módu, mohou preferovat pohodlné oblečení s mnoha kapsami, některé nosí oděv s výraznými vzory či barvami, nebo naopak se móda může stát jejich specifickým zájmem. Mnoho žen nepoužívá parfémy a make-up z důvodu nepříjemných smyslových a fyzických reakcí, nebo jim líčení a stylizace ženského vzhledu nepřipadají podstatné. Některé ženy se také nemusí ztotožnit se svým vrozeným pohlavím – může se jednat např. o „non-binární pohlaví“ (viz též genderqueer, popisuje pohlavní identitu, která se nevejde do mužské ani ženské binární.)

„Já preferuji pohodlné oblečení z přírodních materiálů. Velmi důležité jsou pro mě barvy a celková sladěnost jednotlivých kusů oblečení. Ne proto, abych ve společnosti působila dobře, ale proto, abych se cítila dobře já – nesnesla bych na sobě oblečení, které mi barevně neladí – z některých barevných kombinací je mi fyzicky špatně. Kombinace barev nevolím dle návodu „módní policie“ :), ale podle sebe a pocitů, které z barev mám. Také mám druhy oblečení, které mohu nosit jen někdy, to určuje aktuální citlivost mé pokožky. Make – up nepoužívám, svědí mě pak kůže, po nalíčení řasenkou mě oči pálí a slzí a lesk na rtech si téměř okamžitě olížu. Používám tuhý antiperspirant konkrétní značky a vůně a nemám důvod ho měnit – takže doufám, že ho nepřestanou vyrábět.“

„Dříve jsem si myslela, že platnost rčení ‚šaty dělaj člověka‘ je absolutní. Proto jsem se oblékala tak, jak mi doporučovala máma. Trpěla jsem i nepříjemné pocity z líčení. Domnívala jsem se, že mě tak kolegyně z práce přijmou mezi sebe. Nestalo se. Dnes již vím, že mnohem důležitější je to, jak se cítím já.“

 

Rovnováha 
Rovnováha © Lucie Vilímková

Zájmy

Možnost věnovat se svým zájmům je pro osoby na spektru velmi důležitá. Většina neurotypických osob se realizuje prostřednictvím mezilidských vztahů. Lidé na spektru bývají mnohdy osamělí, sociálně izolovaní. Jejich specifické zájmy jim poskytují bezpečný prostor pro odreagování, seberealizaci, uspokojení potřeby „čerpat nové informace“, uplatnit svou kreativitu a zároveň se mohou stát i komunikačním tématem.

Zatímco muži na spektru se často fixují na fakta a mají až encyklopedické znalosti konkrétních témat, mnoho žen se zajímá o čtení (některé z nich jsou hyperlexické – vykazují schopnost číst v dřívějším věku než je typické), vychutnávají si svět fantazie, mohou mluvit s imaginárními kamarády, psát beletrii, některé milují přírodu, mohou intuitivně chápat zvířata a komunikovat s nimi. Zvířata jsou bezpečná, jsou loajálními vnímavými přáteli, kteří nikdy neodmítnou. U některých dívek a žen se může vyvinout intenzivní zájem o sci-fi, fantasy, svět víl nebo mytologii.

Mnoho neurotypických dětí uniká do fantazie, ale pro dívky na spektru jsou důvody kvalitativně odlišné. Svět fantazie se stává obranným mechanismem před realitou, kterou nijak nezkresluje. Je to prostor, který je bezpečný, kde lze zažít úspěch a alternativní společenský život.

„K mým zájmům aktuálně patří využití vrtulníků v IZS ČR. Není to zájem pouze encyklopedický, protože také létám (zatím pouze na začátečnické úrovni) s RC modely vrtulníků. Také mě zajímají zvířata, konkrétně miluji psy (opět se nejedná pouze o zájem encyklopedický). Jsem chovatelkou afrických ‚šneků‘ – oblovek, strašilek a kočky domácí. Od dětství považuji zvířata za mé přátele – jsou upřímní, nenáladoví, věrní a milují bez podmínek a je mi jedno, zda se jedná o psa, kočku, koně či hlemýždě. Mým velkým zájmem je také malování (pastelem a akvarelem). Fantazijní světy jsou bezpečné, přátelské pro všechny, kteří v nich existují. V mé hlavě se tak odehrávají příběhy blízké realitě nebo úplně odlišné od tohoto světa.“

 

Totik 
Totíkův svět © Lucie Vilímková

Vztahy

Dívky a ženy na spektru jsou věrnými, upřímnými kamarádkami, které se neprojevují nepřátelsky vůči svým vrstevníkům. Pro ženy na spektru je důležitější jeden přátelský vztah, který je intenzivní, založený na vzájemné důvěře a společných zájmech, než mnoho povrchních „přátelství“. Řada žen na spektru vítá možnost, zapojit se do komunity lidí s autismem. Zde totiž mají možnost navázat přátelství založená na vzájemném pochopení problémů, se kterými se tito lidé v průběhu života setkávají.

Dívky i ženy mohou být vlivem své naivity, sociální nezralosti, důvěřivosti a touze po přátelství využívány nebo být obětí šikany.

„Spolužáci často využívali mojí naivity. Věděli, že také toužím být součástí kolektivu. Psala jsem jim úkoly, radila výsledky testů, půjčovala věci.“

„Na základní škole jsem měla jednu kamarádku, se kterou mě spojoval vztah ke zvířatům. Po několika týdnech ale naše pravidelné schůzky ukončila. Její zájem o psy nebyl tak intenzivní jako můj. Chtěla si povídat o dívčích věcech, to já nedokázala.“

Část dívek preferuje přátelské vztahy s chlapci, které jsou více logické a konstruktivní, než emocionální a konverzační. Dívky, které se věnují zájmům, v nichž většinou dominují muži, navazují přátelské vztahy s chlapci snáze prostřednictvím těchto zájmů. „Na střední škole jsem se více bavila s kluky, lépe jsem si s nimi rozuměla, rádi dělali ‚bláznivé věci.‘ Zajímala jsem se o chemii a biologii, zatímco spolužačky více tíhly k humanitním směrům. Abych si s nimi mohla povídat, musela jsem si vymýšlet, co dělám ve svém volném čase. Mým příběhům ale nevěřily.“

Zájem o navázání partnerských vztahů se u dívek na spektru objevuje zpravidla později, než je tomu u neurotypických vrstevnic. Některé ženy na spektru s negativním sebehodnocením, vstupují do vztahů s velmi nízkým očekáváním a jsou ochotny podstoupit i to, co je jim nepříjemné, jen pro udržení vztahu. Takové ženy se mohou snadno stát obětí zneužívání a domácího násilí. Je tedy třeba již v době dospívání s dívkami o partnerských vztazích a intimitě hovořit zcela otevřeně, upřímně a jasně, zdůrazňovat právo vlastní volby. Postoj k sexualitě je u žen na spektru zcela individuální, některé jsou asexuální, jiné sex akceptují jako součást partnerského vztahu, další naopak intimní život aktivně vyhledávají. Některým ženám může v pohlavním styku bránit vysoká citlivost, smyslová hypersenzitivita. Část žen na spektru má pohlavní styk s partnerem pouze za účelem otěhotnění.

„První vztah s mužem jsem navázala ve svých 22 letech, a to z toho důvodu, že zájem aktivně projevoval on. Vztah trval asi měsíc. Se sexem jsem svolila jen proto, že je součástí partnerství a nedokázala jsem říci ‚NE‘ .“

 

Havran 
Havran © Lucie Vilímková

Reakce na sociální chybu

Pokud sociální chybu udělá chlapec, je pravděpodobnější, že reakce bude pro okolí zřejmá. Chlapec může svůj vztek, stud a frustraci projevit použitím verbální agrese, může házet s předměty, být autoagresivní, plakat a křičet. U dívek je mnohdy reakce na sociální chybu z vnějšku téměř neviditelná. Omluví se a poté se stáhnou do ústraní. Své negativní emoce tak prožívají stranou od vrstevníků a dospělých. Obavy z opakovaných selhání v interakcích s vrstevníky, neporozumění, posměšky od spolužáků, vedou k tomu, že dívka se snaží na sebe neupozorňovat, zůstává na okraji kolektivu.

Během dospívání je řada dívek známá svým dobrým chováním ve škole. V domácím prostředí však mohou nastat potíže, neboť neustálá kontrola a vyhodnocování situací dívky psychicky vyčerpává. Zmatek, napětí a potlačené emoce, které se vyskytly v průběhu školního dne, se uvolňují na povrch a dívka tak působí, jako by měla dvě osobnosti: tichou vzornou školačku a doma výbušnou emočně nestabilní dceru.

„Dodnes vnímám kontakt s vrstevníky jako nejvíce problematický. Uvědomuji si, jak se od nich odlišuji, nejen svými zájmy, ale i způsobem života a tím, co je pro mě důležité. Obavy mám také v kontaktu s náctiletými, protože se mi vybavují vzpomínky na dobu, kdy jsem byla školním kolektivem šikanována.“

 

Ženy na spektru se v mnoha oblastech od neurotypických žen odlišují, pokud ale žijí v podporujícím a vnímavém prostředí, prožijí kvalitní život a mohou být inspirací pro druhé. Mnoho žen na spektru je velmi citlivých, empatických, jsou věrnými a upřímnými kamarádkami a partnerkami, které chtějí pomáhat druhým. Mnohdy se tato jejich potřeba uplatní i v rámci profese - část žen pracuje ve školství, sociálních službách, pečují o děti a dospělé s postižením nebo pomáhají ve zvířecích útulcích a eko stanicích. Některé uplatní svou kreativitu jako spisovatelky, hudebnice, malířky. Proto se pokusme přestat vnímat jinakost jako něco negativního, jako zdroj obav, ale vnímejme ji jako obohacení naší společnosti. Jak napsal Tony Attwood v jedné ze svých knih „osobně je vnímám jako pestrobarevná přadénka na barevné tapisérii života. Kdyby lidstvo nemělo tu čest s lidmi s Aspergerovým syndromem, bylo by bez života, bez nápadu a chodilo by jako tělo bez duše.“ (Aspergerův syndrom, s. 181)

 

 

Zdroje:

Tony Attwood, PhD. Autism Asperger‘s Digest | červenec / srpen 2012

www.iancomunity.org

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (1 odpovědí).

Kalendář akcí