Podpořte naší činnost - klikněte sem.



2CETVĚT/Oční kontakt: Marek Čtrnáct

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (3 hlasů)

Přinášíme vám první příspěvek z prvního tématu literární soutěže 2CETVĚT. Musí to být právě tento, protože to byl původně článek, který nám jeho autor Marek Čtrnáct zaslal jen tak a inspiroval nás k celé akci. Když jsme vymysleli název a průběh celé akce, zalitoval jsem, že Markova zajímavá úvaha má jen 18 vět, tak jsem mu napsal „Nechceš to rozšířit na 20 vět?“ a přišla mi typicky aspergerovská věcná odpověď „Už to má 20 vět“. Znovu jsem se podíval na článek a uvědomil jsem si, že jsem nepočítal nadpis a podtitul ...

Literární soutěž bude brzo pokračovat, dokonce řezbář už začal práce na ceně pro nejlepšího autora - ručně vyřezávaného dřevěného pera. Brzy přineseme další informace, sledujte naše stránky. Vraťme se ale k příspěvku o očním kontaktu:

Marek Čtrnáct není zcela neznámá postava české aspergerovské komunity - občas se objeví v různých dokumentech a reportážích. Ale především je to 34letý muž s výjmečnou intelektuální kapacitou, obrovským rozhledem a také prima společník nejen k diskuzím o čemkoli. Možná má někdy problém se při odchodu ven obléci tak, aby to správně odpovídalo počasí anebo si někdy neví přesně rady v sociálně komplikovaných situacích, ale co na tom? Já osobně si vážím toho, že se občas setkáme a obdivuji ho i jako jednoho z českých savantů - je to génius ovládající simultánní překlad a proto se živí jako překladatel. Má na kontě více než třicet knih od beletrie po odbornou literaturu, kromě toho se sám věnuje literární tvorbě. Pojďte si tedy přečíst, co si o očním kontaktu myslí Marek Čtrnáct.

 

Závěsy na duši

O očním kontaktu

 

Myslím, že to bylo až po mé diagnóze, kdy jsem si naplno uvědomil význam očního kontaktu. Přesněji řečeno, že tu nějaký význam je. Teprve později jsem začal přemýšlet o tom, proč mu vlastně lidé přikládají takovou důležitost.

Jednou ze stop byly obrazy, které nám ukázala jedna profesorka ve škole. Malíř lidem namaloval oči, které vypadaly jako černé díry. Byl jsem jediný, komu to nepřišlo podivné a koho to nevyvádělo z míry.

Staré přísloví praví „Oko, do duše okno“ – jenomže v našem případě se zdá, že je to okno zastřené neprůhlednými závěsy. Stopy po lidských emocích, které v nich ostatní rozeznávají, jsou pro nás neviditelné, a tak se lidem do očí nedíváme, protože oči prostě nejsou zajímavé. Jsou jako dvě skleněnky zasazené v obličeji.

Je tu ale ještě jedna věc. I když my z cizích očí nic nepoznáme, kdo ví, co by ostatní dokázali poznat z těch našich? Podíváme-li se někomu do očí, stáváme se zranitelní, ukazujeme mu něco ze sebe, aniž bychom na oplátku zjistili něco my o něm. A odpovídá vůbec to, co si lidé přečtou v našich očích, tomu, co opravdu cítíme? Nebo je i tohle spojení nějak pochroumané? Opravdu nevím.

Ale tohle je možná důvod, alespoň podvědomý, proč oční kontakt „nemusíme“. Je to pro nás jako odejít z domu a nezamknout ho. Hazard.

Marek Čtrnáct (34 let)

Kalendář akcí

Červenec 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31