Podpořte naší činnost - klikněte sem.



2CETVĚT/Oční kontakt: Chemička

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.75 (2 hlasů)

Tentokrát přinášíme příspěvek od autorky, kterou již z našich stránek znáte nejen z jejího poutavého vyprávění o její „portugalské misi“ v rámci programu Erasmus, kde moc pěkně popisuje, jak se Asperger někdy musí prát s každodenními běžnými situacemi, ale i z dalších článků.

Chemička v příspěvku Ty máš tak krásné oči! popisuje s přímostí pro ni typickou mimo jiné to, jak vlastně autista vnímá to, že lidé kolem něj mluví o nedostatečném očním kontaktu ... vlastně jako o jeho chybě.

 

„Ty máš tak krásné oči!“

Tuto větu jsem v mládí slyšela mnohokrát. Několik lidí přidalo i druhou větu: „Škoda, že se tak málo díváš lidem do očí.“

První věta se mi zamlouvala, oči - konkrétně tedy duhovku - jsem totiž vždy vnímala jako jeden ze zázraků přírody, všechny ty vzorované šedé, modré nebo hnědé terčíky opravdu stojí za zhlédnutí.

Ano, všichni lidé mají krásné oči, ale je to důvod pro to, abych se lidem do očí dívala, když s nimi mluvím, i za cenu toho, že se nebudu moci soustředit na rozhovor, který plně zaměstnává moji mysl? Nikdo mi neřekl, proč a jak se mám lidem dívat do očí, a tak jsem ještě na prahu dospělosti věděla jen, že jeden pohled z očí do očí trvající déle než tři vteřiny je interpretován jako výzva k boji, a také o neupřímnosti, popřípadě stydlivosti lidí, kteří se očnímu kontaktu vyhýbají. Připadala jsem si provinile. Jsem neupřímná, když je pro mě oční kontakt těžko realizovatelný? Jsem opravdu tak moc stydlivá, nebo mám v podvědomí něco nečistého a snažím se to přede všemi úzkostlivě chránit?

Ani po seznámení se s pravým významem očního kontaktu jsem v jeho praktickém používání příliš nepokročila. Mnohokrát jsem zkusila jej navázat, ale ve většině případů mě hned odradil pocit bolesti a tlaku v očích. O bolesti při očním kontaktu ale nikdo nikdy nemluvil, všichni tvrdili, jak je oční kontakt úžasný a jak je nutné jej navazovat, protože je nezbytný pro vzájemnou výměnu informací. Já ale při pohledu do očí většiny lidí vnímám jen tlak a bolest a informace ke mně nepřichází. Snažím se tedy koukat lidem alespoň pod oči a přemýšlím, zda nemám nějaký podvědomý blok a zda si tu bolest jen nenamlouvám. Co tak dráždivého a ohrožujícího může vycházet z těch různobarevných zázraků přírody? Proč nedokážu udržet oční kontakt, když se pokouším někoho obejmout nebo se mu chci svěřit s něčím důvěrným?

Některé pokusy o navázání očního kontaktu však dopadly úspěšně a „bezbolestně“. Komunikačními partnery byly v těchto úspěšných pokusech zejména nejmenší děti a zvířata, ale i několik dospělých lidí. Ani je ale nevydržím kontaktovat očima moc dlouho.

Určitě se ptáte, zda má těch několik dospělých lidí něco společného se zvířaty a malými dětmi. Já na tuto otázku zatím nemám definitivní odpověď, mohu se jen domnívat, že tito lidé mi nepředávají informace pohledem očí, ale spíše jinými cestami. Ale jedno je jisté: s těmito lidmi se cítím vždy příjemně a v bezpečí.

Chemička (26 let)

Kalendář akcí

Srpen 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31