Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Obtížný pohled do očí

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

   Nedávné vědecké výzkumy dokazují, že pohled z očí do očí spouští v lidském mozku horečnou činnost, může být zahlcující, rozptylovat pozornost a nepříznivě ovlivnit kognitivní funkce. Pro nás autisty to není žádným překvapením.

pohled  
Zdroj obrázku: Pixabay  

   Potíže s očním kontaktem jsou jedním ze základních a typických znaků autismu. Někteří z nás oční kontakt nenavazují vůbec nebo jen zřídka, jiní naopak mají tendenci do očí ostatním zírat velmi upřeně a příliš dlouze. V každém případě se ale frekvence a intenzita našeho očního kontaktu vymyká normě. Pro některé z nás je pohled do očí velmi intimní záležitostí, máme pocit, že je naše nitro podrobeno zkoumání, že je tím narušeno naše soukromí. Často nás oční kontakt rozptyluje a odvádí naši pozornost od toho, co nám druhá osoba říká. Mnohdy je na vině naše zvýšená citlivost, přímý pohled do očí nás emocionálně zahlcuje a přímo fyzicky zraňuje, protože těch informací v něm obsažených je příliš. A jelikož máme často potíže s rozpoznáváním emocí u druhých (a často i sami u sebe), nejsou někteří z nás schopni z pohledu do očí získat vlastně žádnou použitelnou informaci a považují tedy oční kontakt za nadbytečný nebo dokonce zcela zbytečný. O různých názorech autistů na oční kontakt se ostatně můžete dočíst v příspěvcích do naší soutěže 2CETVĚT.

   Neurotypická populace nahlíží na oční kontakt jinak. Lidé hledící do očí jsou považování za inteligentnější, svědomitější a upřímnější. Vyhýbání se očnímu kontaktu bývá vnímáno jako přílišná plachost, stydlivost, rozpaky, neupřímnost nebo dokonce provinilost. Pohled do očí v situaci, která není ohrožující, je lidem obecně spíš příjemný, je totiž signálem, že je člověku věnována plná pozornost, že je přijímán, je středem zájmu. Pokud se navíc daná osoba při pohledu do očí tváří příjemně nebo dokonce šťastně, působí přitažlivě, přátelsky a takový pohled do očí je vnímán jako odměna sám o sobě. Na lidských očích je navíc skvěle poznat směr pohledu, protože mají (na rozdíl od očí většiny zvířat) velké nepigmentované plochy.  V sociálních situacích je tedy zaměření pohledu určitým směrem hojně využíváno, zejména jako známka zájmu.

   Upřený pohled ale také může signalizovat dominanci, hněv nebo výhružku a u pozorované osoby aktivuje stejné oblasti amygdaly jako hněv. To je možný důvod, proč řada autistů vnímá pohled do očí jako tolik ohrožující a invazivní. Amygdala je totiž u osob na spektru autismu údajně v průměru o 13% větší nežli u ostatní populace. Zvýšená aktivita amygdaly rovněž způsobuje, že se ve společnosti ostatních lidí necítíme v bezpečí, ale naopak ohroženi.

   Vliv očního kontaktu na lidské soustředění, pozornost, paměť a další kognitivní funkce je zkoumán už řadu let. Experimentálně byl ověřen pozitivní vliv očního kontaktu na zapamatování a vybavování si tváří a na zpracování dalších informací, které se týkají sociální interakce.V klasické studii z roku 1980 byl také zaznamenán jednoznačně pozitivní vliv na zapamatování učiva, pokud se učitel svým žákům díval do očí. Pohled do očí přispívá k uvědomění, že jsme pozorování a hodnoceni z úhlu pohledu druhé osoby. To vede k výrazně altruističtějšímu chování, větší snaze vyhovět. Dokonce i pohled na fotografii nebo obraz člověka, který nám hledí do očí, ovlivňuje naše sebevědomí a aktivuje ty oblasti mozku, které se zabývají myšlením o sobě a ostatních bytostech. Pocit, že jsme sledováni a souzeni, nás ale pochopitelně činní nesmělejšími a u sociálně úzkostných osob to dokonce může vyvolat intenzivní pocity hanby a negativní sebehodnocení.

   Snaha o udržení očního kontaktu může ale také výrazně bránit uvažování a i krátký pohled do očí snižuje naši pracovní paměť. Uhýbání pohledem tedy nemusí mít emocionální důvod, může to znamenat, že se dotyčný snaží získat zpět plnou intelektuální kapacitu. To perfektně demonstruje nedávná japonská studie..

View  

Zdroj obrázku: Pixabay

 

   Vliv očního kontaktu na uvažování o vizuálních vjemech (např. pojmenování barev) je pochopitelný a experimentálně potvrzený, jedná se o využití stejných oblastí mozku a tak se určité rušení jaksi předpokládá. Verbální zpracování informací a oční kontakt jsou ale na sobě nezávislé. K rušení přesto evidentně dochází, protože lidé často odvrací pohled od svého komunikačního partnera během rozhovoru. V experimentu účastníci studie sledovali na videu lidskou tvář, která jim hleděla do očí, a zároveň měli za úkol vymýšlet vhodná slovesa k zadaným podstatným jménům. Kontrolní skupina pak prováděla stejný úkol při sledování videa s lidskou tváří, která ale hleděla stranou. Pokud se jednalo o obtížnější úkol, kde odpověď nebyla zcela jednoznačná, skupina s očním kontaktem se výrazně opožďovala.

Oční kontakt tedy, jak se zdá, není vhodný v každé situaci, musíme si zřejmě vybrat mezi hlubším uvažováním a lepší společenskou zpětnou vazbou. Pro nás, kteří jsme na spektru autismu, je volba jasná. Mnozí z nás totiž navíc myslí v obrazech, takže dochází k ještě výraznějšímu a jednoznačnějšímu narušení našeho myšlení a rozptýlení naší pozornosti, pokud se pokoušíme udržovat oční kontakt. Snad nám tedy odpustíte porušení společenské etikety, když nám uhýbání pohledem umožní rychlejší a smysluplnější odpověď na vaše otázky.

Kalendář akcí