Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Kniha Nenásilná komunikace a moc

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

  Nakladatelství Portál letos vydalo knihu Marshalla B. Rosenberga Nenásilná komunikace a moc s podtitulem V institucích, společnosti a rodině.

Trochu jsem s přečtením váhala, nenásilná komunikace – to mi znělo dobře, ale v kombinace se slůvkem „moc“ to už znělo spíš varovně. Knih o seberozvoji je všude jak máku a málokterá nabízí pro mne nějakým způsobem užitečné strategie. Obzvlášť nepoužitelné se mi pak zdály takové tituly, které nabízely získání kontroly a moci nad druhými. Manipulace, předstírání a sociální hry nejsou právě moje parketa. Spíše než nad druhými bych ráda získala trochu víc kontroly a moci nad sebou samou a svým životem. „Metoda nenásilné komunikace upřednostňuje empatickou ,moc společnou s lidmi´ nad autoritářskou ,mocí nad lidmi´“ – tak ani tahle věta z přebalu knihy mi příliš nepomohla. Moc společná s lidmi? To mi ani nezní nijak zvlášť česky. Abych dokázala pochopit, co se za tím skrývá, jednoduše jsem si tu knihu přečíst musela.

 Nenásilná komunikace je způsob vyjadřování, který vytvořil M. B. Rosenberg v šedesátých letech minulého století a který umožňuje lidem komunikovat se sebou samými i s ostatními láskyplným způsobem, radovat se z odlišností a nenásilně řešit nedorozumění a konflikty. Radovat se z odlišností? To mi zní skvěle, sama jsem velmi odlišná! Na Wikipedii se navíc dočtete, že metodu Nenásilné komunikace pan Rosenberg s úspěchem použil v mírovém programu pro konfliktní zóny jako např. Rwanda, Burundi, Kolumbie, Irsko nebo Střední Východ. Pokud funguje tam, je to metoda podle mne velmi mocná. O důvod víc začít číst!

O titulu Nenásilní komunikace a moc byste asi měli vědět, že se nejedná o knihu, kterou by Marshall B. Rosenberg sám napsal, ale o volný přepis jeho mezinárodního interaktivního semináře „Komunikace a moc“. To znamená, že se dobře čte, je plná odpovědí na velmi konkrétní otázky a řeší se v ní velmi konkrétní situace ze života. Zásadní myšlenky jednotlivých odstavců jsou navíc tučně vytištěny po straně, takže člověk snáz znovu najde místo, které jej zaujalo. To je dost praktické a šikovné. Přepis vám sice nezprostředkuje autentický zážitek charismatické přítomnosti a emocionální intenzity pana Rosenberga, jaký můžete zakusit při sledování videozáznamů jeho přednášek (na živo už bohužel ne, zemřel v roce 2015), ale přece jen se tomu dost blíží!

Nehodlám vás ve své recenzi podrobně seznamovat s principy a strategiemi Nenásilné komunikace, potom byste neměli důvod knihu číst. Zmíním se ale o tom, co bylo podstatné pro mne.

V nenásilné komunikaci jsou nejdůležitější potřeby obou stran a pocity, které s nimi souvisí. Potřeby a pocity jsou tím, co je v nás živého. Ony potřeby a pocity druhého člověka je ale těžké identifikovat, v běžné komunikaci jsou dobře ukryté. Pokusit se pocit a potřebu uhodnout nás staví do zranitelné pozice lidské bytosti, která může chybovat. Pokud je pro nás příliš těžké napojit se na život, který má druhý uvnitř, a je pro nás obtížné najít jeho pocity a potřeby, doporučuje pan Rosenberg mluvit o tom, co máme uvnitř my, a to nás k otázce dovede. Pro mne jako pro autistku je opravdu těžké napojit se na druhého. A pomáhá mi vědět, že ostatní s tím také mohou mít problém, že i oni jen hádají.

„Já mohu jen tušit, co ten druhý zažívá, ale nemůžu to vědět, dokud mi ten člověk nepotvrdí, že je to opravdu tak, že jsem uhodl; dokud nedostanu potvrzení, tak jen tuším, ale nevím. Ten druhý je svrchovanou autoritou nad tím, jak se cítí.“

Marshall Roseneberg  
©josefstepanek.cz  

Pro lepší názornost používá pan Rosenberg postavy šakala a žirafy. Šakal moralisticky posuzuje, obviňuje, hodnotí, psychoanalyzuje, nadává a trestá druhé i sám sebe. Šakalí uvažování vytváří hněv, stud, pocit viny a depresi a produkuje stres a agresivitu či násilí. Všechno to odsuzování, urážky a nadávky jsou ale jen velmi nešťastným vyjádřením nenaplněných potřeb. S žirafíma ušima neslyšíte nadávky a neberete kritiku osobně. Nasloucháte potřebám a pocitům druhých a vyjadřujete ty své.

„Druzí lidé nemohou být příčinou toho, že se cítíme špatně. Hněv je způsoben naším posuzováním. Za to, jak se cítíme, je zodpovědný náš úhel pohledu."

Žirafí jazyk je jazykem srdce a empatie. S empatií my autisté máme problém. Co nám o empatii říká Nenásilná komunikace?

„Empatie: Být naprosto přítomní ve vztahu k tomu, co v druhém právě žije. Kvalita přítomnosti je pro empatii velmi důležitá a vyžaduje zaměření pozornosti na to, co se děje právě nyní…Když vám jako váš přítel řeknu, že si myslím, že jsem selhal, jsem k ničemu a jsem špatný rodič, nechci, abyste poslouchali moji myšlenku. Poslouchat myšlenky lidí je jako koupat se v oblečení! Víme, že za myšlenkami lidí něco je, tak proč bychom se nepodívali rovnou na to?“

A co podle NK empatie není?

„Ptát se na minulost neznamená poskytovat empatii.“

„Dodávat odvahu neznamená poskytovat empatii.“

„Cítit sympatii je něco jiného než poskytovat empatii:

P: Když se naladím na někoho, komu není dobře, negativně mě to ovlivní.

MBR: To znamená, že nejsi skutečně přítomná kvůli tomu člověku, ale kvůli věcem, které se dějí v tobě, a to se jmenuje „sympatie“. Když jsme přítomni kvůli druhému člověku, nestaráme se o svoje pocity. Když nás bolí zuby a začneme si číst krásnou knihu, co se stane s bolestí? Necítíme ji, protože nejsme doma, bolest je v našem těle, kdežto my jsme v knize, nejsme v těle. Pokud jsme na 100 procent přítomní kvůli tomu člověku, nestane se, co jsi právě řekla.“

Asi nejdůležitějším sdělením, které pro mne Nenásilná komunikace má, je hned první předpoklad pro NK:

Všechny lidské bytosti sdílejí stejné potřeby.

Znamená to, že moje potřeby nejsou speciální. I když autisté jsou označováni jako lidé se speciálními potřebami. Možná potřebuji speciální, divné, výjimečné věci a strategie k uspokojení mých potřeb. Ale ty potřeby a pocity jsou naprosto normální, společné celému lidstvu. Od těch základních jako jsou vzduch, jídlo nebo bezpečí, po ty komplikovanější, vyšší, jako potřeba být užitečná, potřeba dát svému životu smysl.

A jak je to tedy s tou „mocí sdílenou s ostatními“? V angličtině se jedná o termín Sharing power (partnership). Společnými silami, tedy tou „mocí sdílenou s ostatními“ bychom tedy snad mohli jednou dosáhnout partnerství v méně násilném světě.

Knihu Nenásilná komunikace a moc a další knihy od Marshalla B. Rosenberga si můžete zakoupit na https://obchod.portal.cz/

Kalendář akcí