Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Mé pocity v době pandemie

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Korononavirus, slovo, při němž se nemálo lidem otvírá pomyslná kudla v kapse, nebo alespoň obrací oči v sloup. Je všude v médiích, i ve skutečném světě, má dopad na naše životy, ať už opodstatněný, či nikoliv. Existuje o něm nesčetně desinformací, vtipů a vůbec se stal věcí, která hýbe světem roku 2020. Nerad bych zabředával do spekulací o původu viru, vážnosti situace, teoriích o taktikách politiků a už vůbec nechci situaci zlehčovat, nebo naopak, jelikož nejsem odborník a nerozumím pořádně žádnému ze zmíněných témat, vlastně ani moc nechápu, co se to kolem nás děje. Takže se pokusím o sdělení svého naprosto subjektivního pohledu na aktuální dění a jeho dopad na můj každodenní život.

 c2e60f55 koronavirus covid19 globus svet zemekoule shutterstock 1654083868 640x406
 Zdroj: www.businessinfo.cz

Ze začátku, když se objevily první zmínky o viru z Wu-chanu, považoval jsem to všechno za další snahu médií vyvolat senzaci a trochu hysterie, jako třeba s prasečí i jinou chřipkou. Také šlo o reálná onemocnění, zemřeli lidé (a mnohem víc domácích zvířat), ale nic mimořádného se pro většinu populace nedělo. Tentokrát se ovšem stalo něco nepředpokládaného, trochu jako ze sci-fi příběhu, alespoň tak jsem si připadal při opouštění vylidněné Prahy na cestě do domácí karantény s rodinou na předměstí Mělníka. I když jsem si to nejdřív nepřipouštěl, byl jsem z náhlých změn a omezení při nejmenším podrážděný, aby ne, když všechny plány s kamarády, dokončení bakalářského studia po opakování ročníku a další, víceméně významné, aktivity byly ohroženy, rovnou zrušeny nebo odloženy. Zároveň přiznávám, že vidět svět takhle poblázněný bylo trochu vzrušující, zkrátka jako začátek katastrofického filmu.

Doma byla situace lepší, mohl jsem si vydechnout a prostě přijmout, že následující týdny budou vlastně pohoda, i když počáteční rozladění zamávalo s mojí psychickou pohodou v nemalé míře (asi jako v případě mnoha z nás). O nic nejde, nemám na to vliv, tak si můžu užívat, co mám doma a využít času k dokončení bakalářské práce, sledování seriálů a vůbec, tolik volna! Jenže chyba lávky. Bakalářku jsem sice téměř dokončil, i nějaké seriály jsem viděl, ale „nečekaně“ se znásobila i míra prokrastinace, takže ve výsledku se má produktivita prakticky neliší od běžného režimu. Chodím spát několik hodin po půlnoci, vstávám pozdě dopoledne, spím i během dne a většinu času se bezcílně toulám po síti a ve svých myšlenkách. Představa neomezenosti volného času zkrátka vůbec nevede k výkonnosti, naopak. Jeden den jako druhý, pocit neklidu, když už tohle skončí a život bude zase „normální“.

Ale ne úplně všechno by se muselo vracet do původních kolejí. Například zaměstnavatelé by mohli přijít na to, kolik prací jde vykonávat z domova, že snížení dopravy a omezení výroby se dá přežít za cenu lepšího životního prostředí, že „bezdotykovost“ osobního kontaktu je možná (podávání rukou) a společnost by si mohla ponechat větší opatrnost v rámci hygieny. Další z věcí, co považuji osobně za přínosnou je, že se mi lidé automaticky vyhýbají, a naopak nevypadá divně, když se při procházce se psem někomu vyhýbám třeba i na desítky metrů, což možná za normálních okolností vypadá divně, nebo naopak ve mně po skončení krize zůstane vědomí, že se nemusím stresovat tím, co si druzí myslí.

Až všechno tohle přejde, nejtěžší asi bude se zapojit zpátky mezi lidi, a ještě řešit následky způsobené krizí. Ať už je pravda jakákoliv, nezbývá než čekat, a uvidíme, jakým směrem vše povede.

 

autor článku: Martin

Kalendář akcí