Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Vnímání souladu

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Jedna maminka mi položila velmi těžkou otázku - chce rozumět tomu, co se v autistovi odehrává ve chvíli, kdy se oddává těm činnostem, které neautista nechápe. Kromě toho, že je to dost individuální, je to opravdu obtížné popsat. Poctivě jsem se o to pokusil a věnoval tomu dost času, tento článek je výsledkem mé snahy. Sám nedokážu posoudit, nakolik jsem byl úspěšný, protože to musí posoudit čtenář podle toho, jestli má pocit, že si z toho něco odnáší. Budu vděčný za komentáře a otázky, pomůže mi to posoudit, zda jsem uspěl.

 

Vnímání souladu

Tohle je asi nejbližší termín, jaký jsem pro to dokázal nalézt. Vím, na co se maminka ptá, ale myslím, že tahle otázka se nedá zodpovědět tak, jak by si přála, tedy verbálně. Nicméně se pokusím to popsat oklikou na dvou konkrétních situacích.

 

Květina

Před časem jsem byl v zahradnictví, abych nakoupil nějaké věci na zahradu. Všiml jsem si tam vysoké zajímavé květiny, která ani zahradníci nevěděli, co je, že to vyrostlo ze semene, když se jim tam vysypala nějaká směs. Bohaté květy trochu připomínaly gerbery, ale květ měl jinou stavbu a především byly naprosto unikátní barvou, protože ta zvláštním způsobem kolísala na hranici mezi tmavě oranžovou a sytě červenou - to zdánlivé balancování mezi dvěma třídami barev působilo dojmem dráždivého napětí. Květina nabízela slabou velmi jemnou vůni někde mezi čerstvě rozkrojenou bílou paprikou a pryskyřicí z ovocného stromu. Nedokázal jsem od těch květů odtrhnout oči, několikrát jsem se k nim vrátil a začal jsem slinit vždy, když jsem se na ní podíval.

Mé pragmatické já při posuzování toho zážitku říká, že možná došlo k tak intenzívní stimulaci určitých (vizuálních) center, že jakýmsi procesem bylo vybuzeno i centrum, zpracovávající chuťové vjemy (odborný název toho jevu je synestezie).

Mé umělecké já oponuje, že někdy je zážitek tak intenzívní, že jeden smysl prostě nestačí pojmout předávanou informaci a je nutno přidat další, aby výsledná kompozice byla co nejvěrnější.

Mezitím stojím já, sleduji, jak se ti dva přou ;-) a je mi celkem fuk, jak to dopadne, pro mě je důležitý jen ten zážitek.

 

Píseň

Už nějakou dobu (od září 2011) poslouchám „My private sunshine“ od Ashley Slatera pořád dokola a nedokážu se toho nabažit. Melodicky je tak primitivní, že by jí mohl napsat jen kretén nebo génius, protože je založená na čtyřech stále se opakujících tónech. Jde o sestupnou řadu po sobě následujících tónů, což je má oblíbená melodická figura a vím, že velké množství písní, založených na této melodice v určitých tóninách jsou hity, tady navíc byly zvoleny neuvěřitelně rafinované tóny D-Cis-C-H; tvůrčí troufalost zde spočívá v tom, že jde o čtyři po sobě jdoucí půltóny a přitom jen jeden z nich je odchýleným tónem (Cis).

Nicméně v Private Sunshine je velice důležité i citlivé aranžmá za použití instrumentace klasického jazzu (smyčce, piáno ...) a moderních nástrojů - oblé smyčcové trylky podpírané klavírním středem tvoří most, pod kterým prolétají sotva slyšitelné naznačené motivy příčné flétny, strukturu drží pohromadě měkká a diskrétní rytmika spolu s ostudně drzou basou, která si zcela vystačí se dvěma (!) tóny, přes tento most přelétají neustále pablesky - vlastně mohu použít své nejmilejší slovo ze slovenštiny trblietanie - syntetických nástrojů; to vše tvoří doprovod a prostředí pro chytrou kombinaci elektrické kytary a čela, hrajících v unisonu ty čtyři tóny tak, jako by už do smrti neměly hrát nic jiného. Zpěvová linka - tedy melodie zpěvu - však vůbec nekopíruje zmíněnou konstrukci, poletuje nad těmi čtyřmi tóny jako motýl nad vřesovými pahorky; zdánlivě si zpěv dělá co chce, ale ve skutečnosti dobře ví, co je pod ním a poskytuje tak na krajinu písně další nový pohled. Slaterův hrdelní jemně chraplavý hlas pak doplňuje celou scénu zvláštní jakoby snovou atmosférou. V jeho zpěvu není ani stopa po nějaké dopřednosti nebo snaze se nabídnout; prostě se beze spěchu propracovává textem a pohrává si s jednotlivými myšlenkami, jako by teprve teď zvažoval jejich skutečnou cenu a zda stojí za to se jejich zpěvu věnovat. Výsledek je ale mnohem přesvědčivější, než sebeusilovnější angažovanost.

Co je ovšem naprostá bomba je text. Podobný text může vzniknout jen dvěma způsoby:

  1. 1.textař je pod vlivem nějaké drogy nebo
  2. 2.textař má autistické vnímání

Výpomoc jiným smyslem stejně jako „vertikální sémantická zkratka“, kdy je důležitější sémantický vliv slova než jeho lexikální či lingvistický význam, to autisté dobře znají. Pokusím se text přeložit (jestli to nedává smysl, je mi líto, blíže se verbálně nelze dostat), v originále je v rýmu použita stavba A-B-A-B C-C-D, tu v překladu úplně nedržím:

Přichází slunce zář

rozpouští mraky jako by tu nikdy nebyly

má vlastní slunce zář

ona chodí po zemi, já však jí rád mám

A já teď cítím, že jsem na tom líp

ni černá noc mě světla nezbaví

voňavá píseň,

parfém nejsladšího květu mojí mysli

Přichází slunce zář

a vše je jasné z mého úhlu pohledu

má vlastní slunce zář

to štěstí pramení z mé lásky k tobě

A teď už navždy svítí pro mě jen

a místo k vidění je deštivý den

voňavá píseň,

parfém nejsladšího květu mojí mysli

Originál např. zde.

Všimněte si, prosím, že v závěru refrénu autor stihne zmínit čtyři různé smysly: vůně=čich, píseň=sluch, sladký=chuť, květ=zrak. Kombinací zdánlivě nespojitelných vjemů dosahuje takové věrnosti toho, co chce říci, že by se k tomu lingvisticky neměl šanci přiblížit.

Představ si, čtenáři, že autor bude chtít použít běžný verbální význam a začne holou větou. Postupně bude větu rozvíjet, až mine kritický okamžik, kdy se nejvíc přiblížil svých vnitřním pocitům a dalším rozvíjením (přidáváním slov a vět) se už jen vzdaluje, jak se sčítají vedlejší významy slov a nečekané aspekty jednotlivých slovních spojení. Naproti tomu vertikální sémantická zkratka mu dovolí jít mnohem blíž a zároveň mu dá k dispozici básnickou formu. Blíž by se dostal už jen telepatií. Doufám, že aspoň přibližně rozumíte tomu, co chce text říci, protože rozbor psát nebudu. Jednak bych se dopustil chyby, o které mluvím v tomto odstavci a jednak bych mohl význam natolik poškodit, že ani to málo, co se dá vyjádřit lingvisticky, by nezůstalo. Jak se píše v bibli: kdo máš uši k slyšení, slyš.

Tu píseň jsem si nahrál do paměti a přehrávám si jí celé dny (a noci), nechávám se opájet dokonalostí výrazu, brány světa se přivřou a já mám dostatek prostoru, abych naplno vnímal tu úžasnou krásu souladu prvků, která jediná zaručí vysokou hodnotu celku. Baví vás pouťové atrakce? Tak si představte, že se vezete třeba na horské dráze, odečtěte vliv adrenalinu a jste poměrné blízko tomu, co já zažívám, když si přehrávám tu píseň; ovšem s tím rozdílem, že mě to ještě dlouho neomrzí, možná nikdy. Takže když se tazatelka ve svém dotazu ptala na „vzrušení, svrbění, tranz, napětí", lze vlastně se všemi slovy souhlasit, ale tranz je možná nejbližší, i když to slovo vlastně znamená něco úplně jiného. Jak mnohokrát píše Axel Brauns ve své knize Pestrostíni a netopýři: „Okamžiky se spojily, čas se zastavil“. Tak si to čtenáři prostě všechno nějak přeber, protože lépe to popsat neumím.

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (1 odpovědí).

Kalendář akcí

Listopad 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30