Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Jak jsem šla do světa - 1. část

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Autorka Fyzikální Chemička má Aspergerův syndrom, je to vynikající autorka a postupně pro nás připravuje vyprávění o tom, jak v rámci studentkého výměnného programu Erasmus vycestovala do Portugalska. Nejde jen o kvalitní autorský styl, texty jsou zajímavé i dokumentární kvalitou, s jakou Chemička na velmi osobní rovině popisuje, jak se potýkala s těžkostmi adaptace v cizím prostředí a složitostmi neurotypické komunikace.

Jsem si jist, že leckterý autista si při čtení občas řekne „tohle znám!“ a možná vyprávění pomůže i neurotypikům nahlédnout na to, jak pro ně zdánlivě samozřejmé situace vnímají autisté.

S vyprávěními se budeme nějakou dobu setkávat, jak Chemička stihne tuto svou životní zkušenost, kterou považuje za osobně důležitou, popisovat při svém vysokém pracovním vytížení.

„Měla bys jet o prázdninách do Anglie, na kurz angličtiny. Co bych za to dala, kdybych měla v tvém věku takovou možnost!“

Maminka měla zajisté dobrý nápad. Chtěla mi dopřát kvalitní výuku cizího jazyka a nové zážitky s novými přáteli.

Mně bylo tehdy 13 let a představa takto strávených prázdnin mi vůbec nebyla příjemná, hlavně proto, že by mě během nich čekalo víc sociálních kontaktů, než jsem byla tehdy (alespoň podle svého tehdejšího názoru) schopná zvládnout. Sociálních kontaktů jsem si užila dost během školního roku a i přesto, že jsem své tehdejší spolužáky měla ráda, vždy jsem se těšila na prázdniny, na trávení času převážně o samotě, s rodiči nebo se sestřenicemi, které jsem dobře znala a věděla jsem, co od nich můžu čekat.

Cestování a poznávání nových míst mě lákalo, ale jet bez důvěrně známých osob mezi úplně cizí lidi někam, kde nebudu mít možnost trávit nějaký čas o samotě, jsem odmítala. A to nejen v těch 13 letech, ale i později, dokonce i v době, kdy jsem již studovala na vysoké škole. Jedinou výjimkou byl krátký seznamovací tábor před nástupem na gymnázium a dvě odborná soustředění, z nichž první jsem absolvovala v 17 letech. Při odjezdu na seznamovací tábor i na první soustředění jsem prolévala slzy, přestože jsem v obou případech jela se spolužačkou ze školy. Samozřejmě jsem si doma musela vyslechnout napomínání pro svou údajnou lenost a nepřizpůsobivost. Zatímco moji vrstevníci se nemohli dočkat, až budou moct vyrazit na dovolenou bez dozoru rodičů, já jsem byla vděčná za to, že moji rodiče jsou stále ochotní snášet na dovolené přítomnost své dávno plnoleté dcery.

V těch 13 letech jsem představu, že bych měla strávit celé prázdniny s nějakými neznámými lidmi, prostě a jednoduše zavrhla.

Uplynulo 10 let, píše se rok 2010…. A já stojím pod tabulí Departures na ruzyňském letišti. V jedné ruce držím průhlednou složku, v níž jsou vloženy dokumenty nezbytné pro úspěšné splnění úkolů tohoto dne: vytištěný Boarding pass, jízdní řád přepravní společnosti Comboios de Portugal na trase Lisboa‑Aveiro a papír velikosti A4, na nějž jsem si bod po bodu zaznamenala postup odbavení na letišti, od vstupu na terminál až po nastoupení do letadla. Druhou rukou přidržuji madlo modrozeleného plastového kufru, který se mi ráno před odchodem z kolejí s mírným úsilím podařilo zavřít.

Ptáte se, co já, která si nedokázala představit samu sebe na zahraničním studijním pobytu, dělám na letišti?

Právě se chystám nastoupit do letadla, které mě dopraví na letiště Milano-Malpenza. Odtamtud pak poletím do Lisabonu. Nikdo z mých dobrých známých se mnou nejede. Letím úplně sama, v Aveiru na mě čekají dva čeští spoluerasmáci z VŠCHT, s nimiž jsem se poprvé setkala necelý měsíc předtím. Netuším, jak bude vypadat mé ubytování, zda budu mít pokoj sama pro sebe, nebo jej budu sdílet s nějakou úplně neznámou dívkou, a ani netuším, kde budu vlastně bydlet…

Ptáte se, co mě to napadlo?

Necelý rok předtím, v březnu 2009, jsem se rozhodla, že svému okolí i sama sobě dokážu svou schopnost postarat se sama o sebe, o níž mnozí lidé z mého okolí (a často také já sama) dost pochybovali. A protože jsem se, po dvou letních odborných soustředěních a téměř třech letech studia na vysoké škole, začala cítit schopná začlenit se do nového kolektivu zcela neznámých lidí a trávit s nimi většinu času v novém neznámém prostředí, jsem, poté, co jsem se dozvěděla o možnosti vyjet do zahraničí přes program Erasmus, příliš dlouho neváhala a vyplnila příslušnou přihlášku. Další motivací pro odjezd na zahraniční pobyt byla možnost si dále zlepšit sociální dovednosti a schopnost orientace v neznámém prostředí.

Kalendář akcí

Listopad 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30