Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Vždycky je tu alespoň jeden háček

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)
Mates Kocourek je sympatický středoškolský student s A.S., jehož největší zálibou jsou kromě domácích zvířat rostliny a živočichové, o něž pečuje s pozorností a láskou a rád by se těmto oblastem po dokončení studií věnoval profesionálně. Do rubriky "Napsali autisté" přispěl svou otevřenou výpovědí o svých zálibách, plánech do budoucna a vnímání světa, který ho obklopuje.

Je ráno. Nádherný slunečný květnový den. Vylezu z postele a jdu nakrmit rybičky, krevetky a žáby prohánějící se v několika set litrových, rostlinami hustě zarostlých akváriích. Samozřejmě nezapomenu ani na psa a kočky čekající u dveří. Zaliju rostliny okupující každý kousek volného dostatečně světlého místa v domě. Potom vyjdu na zahradu, kde na záhoncích začínají růst letničky vyseté pře několika dny. Uprostřed zahrady kvete bohatě rozvětvená magnólie v pozadí s velkým jezírkem plným leknínů a okrasných japonských kaprů. Opodál stojí voliéra se štěbetajícími andulkami, kterým nesu ovoce a proso. Už je skoro čas jít do práce, ale předtím ještě zaběhnu do zimní zahrady zkontrolovat citrusy a ostatní přenosné rostliny, protože nadešel čas je vynést na léto ven. Mám práci v botanické zahradě, která mě baví a skvěle se doplňuje s mými zájmy. Odpoledne po práci si jdu zaplavat do bazénu a projet se na kole po okolí. Vynesu ven citrusy a ostatní přenosné rostliny, aby po zimě za sklem přes léto nabraly síly na další zimu. Začíná se stmívat, ale to mi nebrání vyvenčit psa v blízkém lesíku. Večer si udělám čaj a sednu si s kočkami a psem do zimní zahrady, kde zůstaly už jen plumérie a helikónie, neboť na ně je i léto mírného pásu příliš chladné. Kočky pustím na zahradu, aby si mohly zalovit. Psa si vezmu s sebou do ložnice, kde má svůj pelíšek a já postel a jdeme spát.

kvet citlivky
Květ Citlivky (Mimosa Cudica) [Foto: Martin Smetana]

 

Zdá se vám, že je to den jako ze snu? Taky že ano. Minimálně pro člověka, pro kterého rostliny a zvířata znamenají důležitou a nepostradatelnou součást života. Takhle si představuji jeden z mých vysněných dnů v budoucnosti, které doufám jednou dosáhnu. Momentální realita je sice o něco skromnější, ale nedá se říci, že má zásadní vady. Pokoj se mnou sdílí šest akvárií, jen některá jsou hustě zarostlá a „jen“ dvě mají víc jak sto litrů, dvě andulky ve velké dřevěné kleci a spousta rostlin (asi čtyřicet květináčů, přičemž je ve většině víc než dvě rostliny). Protože nemáme zimní zahradu (zatím), tak citronovníky, fíkovník, marhaníky, pomerančovník a mučenka zimují ve sklepě na dostatečně světlém a chladném místě - to sice není ideální, ale je to samozřejmě lepší než nic. Žijí s námi dvě kočky a tři psi. Poblíž domu se nachází malý lesík a spousta jiných míst na venčení. Od jara do podzimu kolem našeho domu kvetou nejrůznější leničky a trvalky, co víc si přát?

 

Nežijeme v ideálním světě, a tak musíme občas nebo i každý den dělat věci, které nám nejsou úplně příjemné, nudí nás nebo se nám zdají zbytečné. Ovšem horší případ nastane, když je takovou věcí něco, co potřebujete ke splnění svých nejdůležitějších cílů. V mém případě je to škola. Je nezbytná, důležitá, někdy dokonce zábavná, ale jindy zase nudná a plná příležitostí se ztrapnit a hlavně jsou v ní spolužáci, se kterými tam musíte být, ať chcete nebo ne. Mezilidské vztahy jsou složité, vrtkavé a navíc nebývají úplně upřímné, což je jeden velký háček v jinak ideálním životě. Spolužáky ve škole nemůžete jen tak přehlížet a musíte s nimi navazovat kontakt, ať už ve větší nebo menší míře. Problémem je, že málokdo je k vám ZCELA upřímný a to vede ke zmatkům. Pokud budete ve škole příliš upřímní, pravděpodobně na to doplatíte. Tak jako já na prvním stupni ZŠ. Protože k tomu, abyste se stali cílem šikanování, stačí jen malá odlišnost v chování (třeba ta upřímnost, protože lidé asi nechtějí slyšet pravdu nebo se jí možná bojí). Na druhý stupeň ZŠ jsem přestoupil na jinou školu a začal jsem znovu, poučený z předchozích let. Tentokrát jsem nebyl upřímný, ale nelhal jsem, jen jsem neříkal celou pravdu. Podařilo se mi navázat dobré nebo neutrální vztahy. Měl jsem i několik „přátel“ a minulost se už neopakovala. I když jsme spolu ve škole zažili spoustu zábavných a nezapomenutelných chvil, nebyl jsem úplně spokojený. Nenašel jsem totiž žádného PRAVÉHO kamaráda nebo kamarádku, se kterými bych mohl sdílet své zájmy a nemusel před nimi nic skrývat, bez obavy, že mě opustí.

Za střední školu jsem si zvolil přírodovědné lyceum v Praze. V naději, že skladba spolužáků bude alespoň trochu odlišnější, než na ZŠ a že potkám někoho, s kým se budu moct věnovat i jiným věcem než jen zábavě v podobě jednoduchých vtipů, zesměšňování postaviček v učebnicích a sledování videí na internetu. Jsou to sice skvělé věci, u kterých si užijete spoustu zábavy a hodně se nasmějete, ale nesdílíte tím své důležitější zájmy. Při prvním pohledu na mé nové spolužáky se zdá, že jsou stejní jako na ZŠ, ale přece jenom se mezi nimi naštěstí najde pár výjimek, pro které není smyslem života sledování fotbalu, chození do barů, soutěžení o popularitu a předvádění se před ostatními.

Možná, že se mi už podaří najít alespoň jednoho pravého přítele/přítelkyni, se kterým/kterou budu sdílet své zájmy a budeme se moci navzájem svěřit a být si oporou. Od začátku na nové škole uplynuly dva měsíce, a to je krátká oba něco hodnotit, ale myslím si, že dřív nebo později někoho takového najdu, nebo on mě. A když nikoho nenajdu, vždycky je tu rodina nebo psi a kočky, tak čeho se obávat? I ty nejlepší věci mají alespoň jeden háček, protože bez něj bychom nemohli určit, že to ostatní je ideální. Takže háčky jsou v podstatě nezbytnou součástí života každého z nás.

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (1 odpovědí).

Kalendář akcí

Listopad 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30