Články

Informace z domova i zahraničí, články psané autisty a blogy.

Fenomén autismus – dokumentární tvorba

Vážení přátelé, pamatujete si ještě počátky filmové tvorby Adventoru? Jak to všechno začalo?

Společnost Adventor MEDIA se výrobě dokumentárních filmů o autismu věnuje od roku 2016. Tedy cca 7 let představujeme autismus z různých pohledů (osob na spektru, rodiny, zaměstnavatelů a odborníků).

Samotná diagnóza autismu automaticky neznamená, že se autisté orientují v názvosloví, diagnostice – že jsou zkrátka, coby autisté, na autismus odborníky.

Pojďme se proto v našem „Kalendáriu“ podívat na některá důležitá data, která jsou pro řadu neziskových organizací (a nejen je) příležitostí ke zvýšeným (zejména PR) aktivitám, které se týkají přímo lidí na autistickém spektru.

Druhého dubna patří podle OSN Světovému dni porozumění autismu

Jedná se o výzvu k podpoře lidem s touto diagnózou, k porozumění, toleranci – a trvá celý měsíc duben. Označuje se také jako „modrý duben“, protože modrá barva je barvou komunikace a sebevyjádření, oblastí, kde mají autisté největší potíže.

Autismus zasahuje hlavně oblast chování a komunikace.  Lidé s autismem vidí a chápou svět jinak. Nenajdeme a neexistuje „univerzální autista“.  I proto v Adventoru používáme označení „osoby na spektru autismu“.

Může jít o osoby s těžším postižením, jejichž chování je velmi náročné na péči, mohou komunikovat velmi odlišně a popř. jen neverbálně, mohou mít i značně snížené intelektové schopnosti. Ovšem jiní autisté žijí běžným způsobem života, jsou jen „trochu zvláštní“, nechápou třeba sarkasmus a ironii, ne vždy reagují očekávaně. A pak je tu skupina těch, kdo v určité oblasti vynikají. Zkrátka člověk s autismem se pohybuje na tomto spektru a nemůžeme obecně říct, že autista je takový či takový.

Právě pro tuto „rozdílnost“ je těžké uvádět konkrétní počty autistů v populaci, může se jednat cca o 2% - ovšem uvědomme si, že ne každý autista je „diagnostikovaný autista“. Řada autistů svůj život prožije, aniž by měli stanovenou diagnózu a naopak, řada lidí se nechává testovat v dospělosti – i v pokročilém věku, což jim často úlevu ve smyslu pochopení sebe sama, přijetí vlastní odlišnosti.

Tým Adventoru

Samotná diagnóza autismu automaticky neznamená, že se autisté orientují v názvosloví, diagnostice – že jsou zkrátka, coby autisté, na autismus odborníky.

Pojďme se proto v našem „Kalendáriu“ podívat na některá důležitá data, která jsou pro řadu neziskových organizací (a nejen je) příležitostí ke zvýšeným (zejména PR) aktivitám, které se týkají přímo lidí na autistickém spektru.

18. únor - Mezinárodní den Aspergerova syndromu

Aspergrův syndrom (AS) je popisován jako porucha autistického spektra (popsána poprvé roku 1944 rakouským pediatrem Hansem Aspergerem, odtud její název).  Projevuje se jako zvláštnost, jiný způsob komunikace, potíže ve vytváření sociálních vazeb. Příčiny vzniku nejsou dosud známy.

Slovo porucha vnímáme jako dehonestující, ačkoli je jasné, že způsob komunikace autistů není – řekněme - běžný. To ovšem neznamená, že je špatný (a právě tomu slovo porucha nahrává). Děti s AS jsou zkrátka jiné, většinou nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky, nevyhovuje jim oční kontakt, mívají potíže s vyjadřováním pocitů a mají proto problém rychle se zorientovat v komunikačních signálech – a přiznejme si, že většinová populace je právě ve složitosti komunikace, s využíváním nadsázky, ironie, řečnických otázek – mistrem. A dospělí s AS – nu, ti to mají podobné.

Pokud v ČR žije s některou z forem poruch autistického spektra cca 200 000 obyvatel, pak poměrně často dochází ke komunikačním zádrhelům mezi lidmi s Aspergrovým syndromem a okolím, aniž by to jedna či druhá strana myslela zle.

Kolikrát sami s nadsázkou učitel řekne: „Když tě to nebaví, tak můžeš jít!“ a pak překvapeně sleduje odcházejícího žáka a bere jeho chování jako drzost, ačkoli sám k odchodu vybídl. Copak učitel nad nudnou látkou skutečně očekává, že žáky baví? Jeho komunikace zkrátka nebyla jasná a žák nebyl drzý, neměl v úmyslu učitele zesměšnit. Ten to ale vidí jinak a k obdobným situacím dochází i jinde, jindy. („Můžeš mi říct, co se ti na tom nelíbí?!“ – častá agresivní otázka, která u lidí s AS, zvláště je-li AS spojen s vysokou inteligencí, vyvolá odpověď s faktickým rozborem chyb a omylů, které se člověku s AS zkrátka nelíbí. A může tak být v naprosto nevhodné situaci, např. v komunikaci s nadřízeným v práci. Nadřízení často nečekají upřímné odpovědi na své otázky.

Aspergerův syndrom se projevuje odlišně u řady lidí, není jednotný mustr chování.  Lidé jsou individuality a totéž platí o lidech a s AS. Diagnóza však neznamená odlišnou kvalitu života či snad „postižení“ schopnosti být aktivním tvořivým člověkem.

Uvádí se, (s rezervou, protože diagnostika je k dispozici poměrně krátkou dobu), že osobami s AS například byli:  Albert Einstein, Ludwig van Beethoven, Thomas Alva Edison, Thomas Jefferson, Carl Jung, Franz Kafka, Wolfgang Amadeus Mozart, Friedrich Nietzsche, Richard Strauss, Mark Twain, Vincent Van Gogh, Alfred Hitchcock, Andy Warhol, Woody Allen, Bob Dylan, Bill Gates …

Jejich sociální chování bylo jiné a jiným způsobem interpretovali sociální chování ostatních, nelze však na základě toho soudit kvalitu jejich života, ta rozhodně není měřena schopností ironie a sarkasmu.

Pro porozumění lidem s AS stačí pochopit jinakost druhého, přijmout ji a soustředit se více na to, jak a proč komunikujeme. Říkat to, co si skutečně myslíme – což může být, přiznejme si, úlevné.

Tým Adventoru

V odborné literatuře se dozvídáme, že poruchy autistického spektra jsou častější u chlapců, a to v poměru 1 : 4 - 6. Přesné důvody nejsou známy, avšak jedním z faktorů je jistě poddiagnostikování žen. Proč tomu tak je?

Text je doplněn o osobní zkušenosti 30 leté ženy s autismem. Tento článek je obecným a stručným úvodem do barevného, kreativního a jemného světa žen na spektru. Článek přebíráme ze staré verze webu na četná přání.