Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Jaká je ABA?

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Dobrý den,
asi nebudu jediná, kdo zvažuje všelijaké výchovné a vzdělávací přístupy, které lidé vytvořili za ten čas, co autismus jako diagnóza spatřil světlo světa. ABA program je mi znám jako ten, co má jediný vědecky prokázané úspěchy, ale zároveň je tím, proti kterému jsem si všimla, že mívají nejčastěji rodiče, ale i samotní autisté určité výhrady. Chci se proto zeptat, jak vnímáte ABA pogram vy? A také na to, do jeké míry jsou principy ABA přístupu součástí TEACCH, u nás obvykle známého jako strukturovaného učení? (Podle strukturovného učení totiž sami jedeme.)

Přiznávám, že se mi zdá analýza některých situací příliš komplikovaná, abych o něco takového sama usilovala. Mám však pocit, že i ona klasická odměna, která následuje po splnění úkolu v strukturovaném učení je stopou vlivu ABA. Což mě samotné nijak principiálně nevadí. Nepatřím k těm, co se snaží dítě vychovávat zcela bez odměn a trestů ... Ovšem o tom, že bych ho měla uplácet i za to, že si „správně“ hraje, nebo za to, aby navázalo oční kontakt, už třeba pochybnosti mám.

Poraďte prosím, jak se díváte na ABA program vy?

Dobrý den,
Tvrzení o jediné věděcky prokázané metodě slýchávám často, ale považuji to za dosti zjednodušující. Jednak bychom se museli začít bavit například i o tom:

  • co přesně je ten vědecký důkaz
  • proč dvojitý slepý test už není považován za dokonalou výzkumnou metodu, ale jen nejméně nepřesnou
  • jaký je účinek placebo efektu (kolem 30 % a bylo to prokázáno vědecky) a proč není tento korelant brán v úvahu v závěrech výzkumných studií
  • proč na některé terapeutické postupy nelze standardní výzkumné nástroje uplatnit v plné míře

Ono se totiž také až příliš často stává, že v řadě případů lze proti sobě postavit dvě studie - obě precizní, jen každá tvrdí něco jiného.

O čem má smysl se bavit jsou zvláště metastudie (shrnutí více výzkumných prací do jednoho „statistického“ závěru), ale i tam je třeba se často mít na pozoru, protože koneckonců záleží na výzkumném týmu, které studie do svého výzkumu zahrne a které nikoli. Dokonce se nezřídka stane, že závěry studií jsou v rozporu s popsaným souborem dat - stačí vzít do ruky kalkulačku. V takových případech je pak úplně jedno, jestli závěr premisu podpořil nebo popřel, studie je bezcenná a je-li takových studií ve vstupním výběru více, hladce znehodnotí celou metastudii, protože tzv. vážené odfiltrování odchylek zničí právě ta nejcennější data jako statistickou chybu.

Tím vším nijak nezpochybňuji validitu vědeckých studií obecně, jen varuji před tím slepě důvěřovat všemu, co někdo někde napsal.

Osobně jsem přesvědčen, že rozhodnutí má stát na referencích většiny stávajících klientů (nikdy nenajdete názor, na kterém se shodnou všichni), většinovém názoru odborníků (nikdy nenajdete názor, na kterém se shodnou všichni a studie mají hodnotit oni jako odborníci, ne laická veřejnost) a také na zdravém rozumu - když vám někdo bude tvrdit, že vás vyléčí parfémem z posledního výdechu dvouhlavého telete a chce za to dvěstě tisíc čehokoli, stojí za to se vážně zamyslet). Tato tři hlediska pomohou každému přinejmenším v tom, aby se vyhnul rizikům a podvodníkům.

Pokud jde o ABA (aplikovaná behaviorální analýza), rozhodně patří mezi metody prokazatelně přinášející výsledky, je ale také třeba říci, že se nehodí vždy, stejně jako řeznou ránu nebudete léčit přikládáním acylpyrinu. ABA je nejcennější u malých dětí a u klientů s mentální retardací, zatímco v jiných případech bude k ničemu a tou správnou cestou může být třeba humanistický přístup nebo kognitivně behaviorální přístup.

Myslím, že otázka o TEACCH je nesprávně položená. Obecně strukturovaná činnost má obrovskou cenu i pro řadu dospělých jedinců, jde spíše o konkrétní podobu a rigiditu těchto struktur. Souvislost s metodami jako je ABA je spíše přirozená - vzato obecně je vždy lepší postupovat dle struktury, pokud to povaha činnosti dovoluje a zvláště při práci s malými autistickými klienty. Ostatně stačí pohled na běžný kancelářský stůl s psací podložkou a přihrádkami K vyřízení“ a Odeslat“ ...

Analytická fáze ABA terapie samozřejmě JE komplikovaná, proto taky tréning kvalitního ABA terapeuta trvá léta a ne měsíce. Nicméně na tom má podíl i jistá rigidita ABA postupů: to, co vám ABA dodá z hlediska efektivity terapie, jsou jasně měřitelné výsledky. Na druhou stranu není vždy rozumné postupovat striktně výhradně podle psaných pravidel (tak jako se Evropská unie snaží předepisovat o kolik úhlových stupňů může být banán ohnutý, aby to ještě byl banán). Dalo by se říci, že ve skutečnosti se ABA terapeuti během toho dlouhého výcviku učí nejen metodiku, ale také cit pro to, kdy netrvat za každou cenu na daných pravidlech. Všechno je to jen a jen o prospěchu a bezpečí klienta - ostatní nemá v terapii co dělat.

Totéž (z hlediska rigidity přístupu) se samozřejmě týká i systému odměny a trestu. ABA terapie je na tomto systému přímo závislá, na druhou stranu nutit klientovi za každou  cenu dárek, jestliže práci udělá i bez toho a nepřipadá si ošizený, je poněkud hloupé, protože odměna má mít funkci pozitivního posilovače, ne paušálního úplatku. Vlastně nejsystémověji v tomto směru postupoval jeden z otců metody Prof. Lovaas, z níž se dnešní ABA vyvinula, protože ten nejen odměňoval, ale i trestal neúspěch úderem, křikem nebo elektrickým proudem, což by mu dnes už těžko někdo dovolil ;-)

Ještě je třeba říci, že ABA ve své klasické podobě je dosti nákladná, protože zahrnuje mnoho hodin práce s klientem týdně. Osvědčují se modely, při nichž rodiče prodělají "výcvik na míru" a podstatnou část práce dělají sami, ale ne každý terapeut je ochoten to dělat a ne každý rodič se na to hodí.

Každopádně ABA rozhodně není jediná účinná metoda a stejně jako při jakékoli jiné terapii se vždy vyplácí uvažovat o vhodnosti metody či o případné kombinaci různých metod - ovšem s vědomím terapeuta samozřejmě.

Na jedné straně je tu totiž terapeut a ten je terapeutem proto, že své práci rozumí. Ale na druhé straně je tu rodič, který za své dítě zodpovídá a tuto zodpovědnost z něj žádný terapeut ani lékař či úřad nesejme. To vše musí spolu ladit - potom teprve se jedná o pomoc pro klienta. Obecně vzato: když budete dost hlasitá, vždy najdete někoho, kdo Vám bude chtít pomoci a bude vám pomáhat. Ale jestli vám opravdu pomůže - to je ta těžká volba, kterou musí rodič-laik učinit ve snaze svému dítěti poskytnout nejen péči, ale i ochranu, a tuto volbu musí činit rozumem i srdcem.

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (0 odpovědí).

Kalendář akcí

Květen 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31