Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Hodně se zlepšil a nyní upadá ...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Dobrý den!

Díky za tyto stránky, které jsem objevil díky „modrému světlu“. Mám, prosím, dotaz, a divím se, že žádný podobný tu nezazněl, protože vím, že to je problém, který se týká mnohých lidí s postižením. Pobýval v zařízení, ve kterém pracuji, hoch s diagnostikovaným autismem. Za 7-8 let, co pobýval v týdenním stacionáři, udělal velký pokrok. Předtím vůbec nemluvil, teď říká hodně (nanejvýš dvouslabičných) slov. Získal jistotu, ustoupila jeho agresivita. Z domova po víkendu přicházel neklidný, během týdne se zklidnil. Ve škole s ním moc nepracovali, spíš se ho báli. V našem zařízení byl schopen na počítači vyhledávat jednotlivá písmena a získávat nové dovednosti.

Jakmile dosáhl 18 let a získal důchod, nechali si jej máma a otčím doma. Jeho důchod a příspěvek na péči je zdrojem jejich příjmů. Do školy jej dovážejí občas. Nikdo s tím nedokáže nic udělat, sociální pracovnice v obci s rozšířenou působností to považuje za normální („rodina funguje“), dotyčný autista nemá možnost růst, dostat se plně do našeho světa. Je, prosím, nějaká možnost, aby oficiální odborník zhodnotil jeho situaci a udělal něco pro jeho další rozvoj?

Děkuji.

Dobrý den,

Stav, který popisujete, rozhodně není normální, ale bohužel je poměrně častý. Jestli k tomu dojde proto, že rodinu živí důchod a nepojistné dávky, nebo proto, že rodina nemá ochotu věnovat svému dítěti péči nebo z jiného důvodu, to je individuální, ale všechny tyto situace mají jedno společné: jakmile člověk s autismem přestane dostávat podněty, které ho stimulují z hlediska soběstačnosti, intelektuální zdatnosti apod, nezřídka začnou jeho dovednosti naopak upadat.

Typicky k tomu dochází i poté, co takový člověk dokončí školu, nemusí tedy jít jen o sociálně nestabilní prostředí. Zda k tomu dojde či nikoli, záleží hodně na tom, do jaké míry má tento čkověk z raného věku zafixované takové dovednosti, které mu zajistí alespoň částečnou samostatnost. Ústav (nazvěme tak zjednodušeně pobytové zařízení) jako prostředí je v tomto smyslu poněkud ambivalentní – na jedné straně poskytuje na obecné rovině bezpečné prostředí z hlediska zajištění základních životních potřeb, na druhé straně zdaleka ne vždy má takový ústav prostor či možnosti stimulovat každého klienta vhodným způsobem. Na takovou činnost je nutno mít dostatek kvalitního personálu a toho je jak známo v sociální sféře katastrofální nedostatek i s ohledem na platové podmínky, panující v této sféře, přitom zejména u autismů je individuální přístup nutný.

Obecně lze říci, že existuje jen jedno řešení: klient NESMÍ sedět doma a nic nedělat, i kdyby měl chodit aspoň někam zametat nebo skartovat nebo navštěvovat chráněnou nebo sociálně terapeutickou dílnu, ale musí se něčím zabývat, jinak zákonitě chřadne. Vše tedy závisí na rodině a její ochotě vyvíjet nějakou aktivitu. Pokud rodina nepodniká nic a je prokazatelné (!), že o toho člověka není náležitě postaráno, potom lze postupovat podobně, jako by tomu bylo u dítěte, pokud chlapec nemá způsobilost k právním úkonům a jeho věci zařizuje rodič jako zákonný zástupce – na takovou osobu se zkrátka pohlíží, jako by nebyla plnoletá. Jestliže má právní způsobilost, lze postupovat podobným způsobem, ale je to výrazně složitější: pokud dejme tomu v nějakém případě rodina bude svého potomka manipulovat tak, aby při sociálním šetření řekl, že se má doma dobře (protože mu slíbí třeba za to nějakou odměnu) a zároveň nejsou žádná fakta, která by dokazovala opak, je situace téměř neprůstřelná.

Podle praxe nejsnažší řešení je se s rodinou dohodnout, aby nebránila synovi v rozvoji nebo alespoň udržování jeho dovedností a zároveň musí existovat konkrétní zařízení či osoba, která s ním dovede účinně pracovat; v neposlední řadě pak musí být z čeho tyto aktivizace hradit. Pokud jde o přesné znění Vaší otázky: samozřejmě že taková možnost je, ale:

  • Musí to být odborník a zároveň specialista na poruchy autistického spektra; nejvhodnější je psycholog nebo speciální pedagog.
  • Někdo musí toto vyšetření objednat; má-li onen mladíl právní způsobilost a je toho schopen, měl by to být on, jinak to má být zákonný zástupce. Pokud nemá ukončenou školní docházku a nedovršil věk 26 let, potom může o takové posouzení požádat škola – vlastně by to měla udělat i kvůli IVP a stanovení podpůrných prostředků.
  • Kde se takové vyšetření objedná – pokud nejde o hrazenou péči, musí někdo toto vyšetření uhradit (může to být sám klient samozřejmě), ale situace je poněkud nejasná ve chvíli, kdy vyšetření objedná škola. Pokud totiž jde o komerční službu, nedovedu si představit, že by ho škola hradila – úhradu žádá obvykle po rodičích a to je protiprávní, protože rodiče nutí k úhradě za něco, co má hradit stát. Nebo službu objedná klient či zákonný zástupce a potom jí i hradí a škola k tomuto vyšetření může přihlédnout a nemusí, zejména tehdy, kdy poskytovatel služby není zřízen ministerstvem školství.

Trošku jsem tu odpověď zašmodrchal ;-), ale to je proto, že nemám dostatek informací. Obecně zejména pro osoby s mentálním postižením je stimulace velmi důležitá celoživotně. Vlastně je důležitá pro nás pro všechny, jenže většina lidí si tyto stimulace dokáže opatřit sama, zatímco tito lidé čekají, až jim někdo pomocnou ruku podá – pokud takovou ruku přijmou, mohou dokázat věci, které by do nich jinak nikdo neřekl …

Diskutujte o tomto ?lánku ve fóru (1 odpovědí).

Kalendář akcí

Červenec 2019
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31